Dřín japonský 'Teutonia'

Detailní popis produktu

Dřín japonský 'Teutonia' - okrasný opadavý keř, který pochází z východní Asie, kde roste jako menší strom na okrajích horských porostů. Kultivar 'Teutonia' byl vyšlechtěn v německé školce W. Wüstemeyer jako výběr s neobvykle velkými listeny a dobrou plodností. V dospělosti dorůstá přibližně 3–4 m výšky a 2–3 m šířky, roste středně pomalu a tvoří hustý keř až menší strom s vázovitým, později mírně rozkladitým habitem. Listy jsou vejčitě eliptické, asi 6–10 cm dlouhé, sytě zelené a mírně lesklé, se zřetelným žilkováním, na podzim se barví do oranžových, červených až purpurových odstínů, takže rostlina zůstává výrazná i po odkvětu. Koncem května a v červnu se nad olistěnými větvemi objevují drobná kulovitá květenství obklopená čtyřmi velkými listeny o průměru zhruba 8–12 cm, které jsou nejprve zelenavě krémové, při plném rozvinutí čistě krémově bílé a na slunci později lehce růžově zbarvené. Oproti běžným kultivarům dřínu začíná 'Teutonia' kvést o něco dříve, často již na přelomu května a června. Po odkvětu nasazuje kulovité plody veliké přibližně 2–3 cm, s hrbolkatou slupkou, které dozrávají koncem léta až začátkem podzimu do oranžově až červeně červené barvy. Dužnina je měkká, nasládle aromatická a vhodná k přímé konzumaci po vyzrání, dobře se uplatní také v domácích džemech, rozvarech či sirupech. Plody obsahují zejména cukry a vitamin C a bývají vyhledávané i ptáky, takže dřín obohacuje zahradu o potravu pro drobné živočichy. Jako solitéra v trávníku, ve společnosti stálezelených keřů nebo nad nižšími trvalkami vytváří 'Teutonia' výrazný jarní i podzimní akcent, dobře se hodí i do přírodně laděných smíšených výsadeb.

Pěstování: Při pěstování dřínu japonského se osvědčuje chráněné, teplejší stanoviště s plným sluncem nebo lehkým polostínem, kde květenství dobře vybarvuje a dřevo vyzrává. Nejvhodnější je hlubší, humózní, dobře propustná půda s dostatkem organické hmoty a mírně kyselou reakcí, obvykle v rozmezí pH 5–6,5. Půda by měla zůstávat rovnoměrně vlhká, nikoli však podmáčená, proto pomáhá drenáž a vrstva mulče, která omezuje vysychání kořenů a zimní promrzání horní vrstvy půdy. Kontejnerované rostliny se vysazují nejčastěji od března do května a od září do října, při výsadbě solitér se ponechává rozestup alespoň 2,5–3 m od ostatních větších keřů. V prvních letech po výsadbě prospívá pravidelná zálivka během delšího sucha a lehké přihnojení hnojivem pro kyselomilné dřeviny na jaře. Řez nebývá nezbytný, obvykle stačí na jaře odstranit namrzlé nebo křížící se větve a zachovat přirozený tvar koruny. Dřín japonský je obecně odolný vůči houbovým chorobám, zejména antraknóze dřínů, a vykazuje dobrou odolnost k verticiliovému vadnutí, proto je vhodné vyhýbat se přemokření a těžkým, utuženým půdám. Mrazuvzdornost kultivaru 'Beni-Fuji' odpovídá přibližně teplotám do −29 °C, dospělé rostliny jsou v podmínkách většiny oblastí ČR plně mrazuvzdorné, mladé sazenice však ocení v prvních zimách lehké zakrytí kořenového prostoru mulčem nebo chvojím.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025