Dryádka osmiplátečná - Dryas octopetala

Detailní popis produktu

Dryádka osmiplátečná - arkticko-alpský stálezelený polokeř z čeledi růžovitých. V přírodě osidluje větrné, slunné svahy, vápencové skály a suťová pole, kde se sníh rychle ztrácí a voda nezůstává stát. Vytváří poléhavé, dřevnatějící výhony, které se větví do hustých polštářů. Listy jsou kožovité, 1–2,5 cm dlouhé, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu bělavě plstnaté, což omezuje výpar. Polštáře bývají vysoké 5–10 cm, v dobrých podmínkách se během let rozšíří na 30–60 cm a v širší ploše mohou srůstat. Od června do července se nad listy zvedají 3–10 cm květní stopky s jednotlivými bílými květy, nejčastěji s osmi korunními plátky a žlutým středem. Po odkvětu se tvoří nápadné, chmýřité nažky, které působí dekorativně i bez květů. Na kořenech se mohou vytvářet hlízky s aktinomycetami, díky nimž rostlina lépe prosperuje i v chudých půdách. V kompozici vyniká ve štěrkových záhonech, na suchých zídkách a v korytech, kde tvoří stálezelený základ pro jarní cibuloviny a drobné alpinky. Na plném slunci se olistění může v chladném období vybarvovat do bronzova až purpurova, což zvýrazní strukturu polštáře. Květy navštěvují drobní blanokřídlí i brouci a rostlina poskytuje časný pyl ve vysokohorském stylu výsadeb.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci, snese i lehký polostín, pokud je půda rychle vysychající. Substrát se volí štěrkovitý až kamenitý, spíše chudý, s vyšším podílem vápence, pH přibližně 7,0–8,5. V těžkých půdách je nutná drenáž a vyvýšené stanoviště, protože zimní vlhkost bývá nejčastější příčinou úhynu. Zálivka je po zakořenění jen doplňková, v létě snáší sucho, naopak dlouhodobé přemokření vede k hnilobám kořenů. Hnojení se omezuje, postačí tenká vrstva vyzrálého kompostu jednou za rok nebo jen doplnění minerální složky, aby porost nezměkl. Po odkvětu se mohou zkrátit odkvetlé stopky a lehce srovnat okraje polštáře, aby zůstal kompaktní. Výsadba probíhá od března do října, kvetení připadá na červen až červenec. Mrazuvzdornost je vysoká, v zahradní praxi se osvědčuje ochrana proti zimnímu mokru, například lehký kryt z chvojí nebo skla nad koryty. Doporučený spon je 35–40 cm, což odpovídá přibližně 6–9 rostlinám na m². Choroby jsou spíše výjimečné, při špatné drenáži se objevují hniloby, na mladých výhonech mohou škodit slimáci. V nádobách se používá hlubší koryto s drenážní vrstvou a minerálním substrátem, aby kořeny v zimě nepřemokly. Štěrkový mulč kolem krčku omezuje ušpinění listů a zároveň odvádí vodu od dřevnatých výhonů. Při silných holomrazech pomůže závětří, protože zimní výsuš může poškodit stálezelené listy.

Autor: Kristýna | Revize: 20.01. 2026