Eleuterokok Henryův Eleutherococcus henryi

Detailní popis produktu

Eleuterokok Henryův - opadavý keř z čeledi aralkovitých, původem ze střední Číny. Do Evropy se dostal na počátku 20. století a ceněn je jako strukturální dřevina s jemně „dlanitým“ listem a výraznými plody, které na keři často drží dlouho. V dospělosti mívá 2–3 m na výšku a 1,5–2 m do šířky, roste spíše pomalu asi 20–30 cm za rok. Výhony jsou tužší a nesou pevné trny, proto se uplatňuje i v přírodně laděných výsadbách jako neprostupný akcent. Listy jsou pětičetné, jednotlivé lístky oválné až vejčité, ostře pilovité a na omak drsnější. V červenci až září se na koncích výhonů objevují drobné květy v kulovitých okolících, bělavé až žlutozelené, vyhledávané opylovači. Od září se vyvíjejí kulaté souplodí plodů brzy přecházejících do modročerné až černé barvy. V přirozeném prostředí roste v horských lesích v nadmořských výškách 1 000–3 000 m, kde střídá polostín a rozptýlené světlo. Plodná souplodí často přetrvávají i do zimy a působí dekorativně na holých větvích. V tradičním asijském bylinářství se uvádí využití kořenů a kůry, zejména pro obsah saponinů a dalších sekundárních látek, v zahradě však zaujme především tvarem, trny a podzimním plodným efektem. Dobře vypadá u bambusů, kapradin, mahónií či v podrostu řídkých dřevin, kde vynikne textura listů a tmavé plody.

Pěstování: Pro pěstování eleuterokoku se osvědčuje slunce až polostín a závětrné místo, kde se keř v zimě nevysušuje větrem. Půda bývá nejlepší humózní, propustná a stále mírně vlhká, bez dlouhodobého zamokření, vhodné pH je přibližně 6,0–7,0. Výsadba je možná od března do listopadu mimo období mrazů. Zálivka je nejdůležitější po výsadbě a v delších suchých periodách, mulč z listovky nebo štěpky pomáhá udržet vlhkost a chrání kořenovou zónu. Řez se obvykle omezuje na odstranění poškozených nebo přestárlých výhonů na konci zimy, keř přirozeně houstne. Přihnojení kompostem na jaře podporuje vyrovnaný růst. Vyzrálé rostliny jsou mrazuvzdorné zhruba do -20 °C, u mladých výsadeb je v chladnějších polohách vhodný zimní kryt kořenového krčku. Díky trnům je potřeba počítat s opatrnější manipulací při řezu. Zdravotní stav bývá dobrý, při přemokření se mohou objevit houbové choroby, na mladých výhonech občas mšice. Pro zapojení porostu se počítá přibližně s 1–2 rostlinami na m², do volnější skupiny se sází s rozestupy asi 1–1,5 m. V městských výsadbách se uplatňuje díky toleranci ke znečištěnému ovzduší, pokud má kořenový prostor s kvalitní zeminou. Pěstování v nádobě je možné jen dočasně, protože keř postupně vyžaduje větší objem a pravidelnou zálivku.

Autor: Nikol | Revize: 24.2. 2026