Emmenopterys Henryův Emmenopterys henryi

Detailní popis produktu

Emmenopterys Henryův - v domovině může vyrůst do desítek metrů, v evropských zahradách však obvykle dosahuje 8–12 m a koruna se časem rozkládá do šířky přes 8 m. Roste spíše pomalu, v prvním desetiletí se často pohybuje kolem 3 m. Listy jsou vstřícné, velké a kožovitější, až 15–20 cm dlouhé, při rašení bronzově zbarvené a v létě sytě zelené. Největší ozdobou jsou letní květy v latách, nálevkovité, krémově bílé, přibližně 2–3 cm široké, často doplněné jediným protáhlým bílým listenem, který připomíná kapesníček zavěšený mezi listy. Květy bývají výrazně vonné, s tóny připomínajícími gardénie, a objevují se hlavně na vyzrálých stromech, často po delším teplém létě. Po odkvětu se vyvíjejí dřevnaté tobolky s okřídlenými semeny, dozrávající na přelomu října a listopadu. V přirozeném biotopu roste často v horských lesích zhruba 500–1600 m n. m., kde má chladnější zimy a teplá léta. Na výhonech jsou patrné načervenalé řapíky a pupeny, které na jaře zvýrazní bronzový tón mladého olistění. Jednotlivé květy v květenství rozkvétají postupně, takže kvetení může trvat čtyři až šest týdnů. V našich podmínkách se nejčastěji objevuje v červnu až červenci, někdy později podle průběhu léta. V kompozici se uplatňuje jako solitéra na pozadí tmavších jehličnanů, mezi magnoliemi nebo u vodních ploch, kde vynikne struktura listů i světlé listeny.

Pěstování: Vysazujeme na teplé, chráněné stanoviště na plném slunci až v lehkém polostínu, ideálně s ochranou před studenými a vysušujícími větry. Půda bývá nejvhodnější hluboká, humózní a živná, stále mírně vlhká, ale dobře propustná, s pH přibližně 6,0–7,5. Po výsadbě od března do listopadu mimo mrazy se udržuje vyrovnaná zálivka alespoň první 2 sezóny, později strom snáší krátkodobé sucho, pokud je zakořeněný do hloubky. Mulč z listovky nebo štěpky stabilizuje vlhkost a omezuje přehřívání půdy. Hnojení se obvykle řeší jarní dávkou kompostu, u chudších půd je vhodné doplnit pomalu rozpustnou organickou výživu. Řez nebývá nutný, provádí se jen výchovně a zdravotně v zimě, aby se zachoval průběžný kmen. Mrazuvzdornost vyzrálých stromů se uvádí zhruba do -15 °C, mladé rostliny lépe prospívají se zimním krytem kořenového krčku a v závětří. Druh bývá většinou bez významnějších chorob a škůdců, rizikem je spíše přemokření a pozdní mrazíky po rašení. Pro solitérní výsadbu se ponechává odstup přibližně 6–8 m od dalších stromů, aby se koruna mohla rozvinout.

Autor: Nikol | Revize: 24.2. 2026