Glorióza Rothschildiana

Detailní popis produktu

Glorióza Rothschildiana - exotická a popínavá trvalka z čeledi Colchicaceae, často uváděná také jako Gloriosa rothschildiana. Pochází z tropické a subtropické Afriky a části Asie, kde roste na okrajích křovin, v travinách i na písčitých půdách. Z prstovitých hlíz vyrůstají tenké lodyhy s kopinatými listy, jejichž špičky se prodlužují v úponky a přichycují se k opoře. V našich podmínkách dorůstá obvykle 1,5–2 m, šířka trsu se drží kolem 0,3–0,5 m podle použité opory. V létě nese jednotlivé květy o průměru přibližně 8–10 cm, s dozadu ohnutými, zvlněnými okvětními lístky. Typická je kombinace červené až karmínové s jasně žlutým lemem a dlouhými tyčinkami, která připomíná plamen. Vůně bývá nevýrazná, květy však často navštěvuje hmyz. V kompozici se uplatňuje jako výrazná, ale stále lehká vertikála mezi třapatkami, šalvějemi a okrasnými travami, případně při výsadbě do větší nádoby k mřížce. Květy jsou vhodné k řezu, otevírají se postupně a ve váze vydrží několik dní. Všechny části rostliny jsou jedovaté, obsahují alkaloidy včetně kolchicinu, takže není určena ke konzumaci a při manipulaci je vhodná opatrnost.

Pěstování: V podmínkách ČR se pěstuje jako přenosná rostlina nebo letní dekorace, protože hlízy neodolávají mrazu. Hlízy se vysazují na jaře, obvykle v březnu až dubnu do nádoby, ven se rostliny umísťují po odeznění mrazů. Sází se mělce, zhruba 7–10 cm pod povrch, s rozestupy přibližně 30–40 cm, v nádobě obvykle 1 hlíza na 3–5 l substrátu. Při výsadbě se špičatý růstový konec hlízy chrání před zlomením, protože poškození zpomaluje rašení. Vyhovuje jí teplé závětrné stanoviště na plném slunci až v lehkém polostínu a propustná, humózní půda s dobrou drenáží, doporučené pH se pohybuje kolem 6–7. V nádobě se osvědčuje směs kvalitního substrátu s příměsí perlitu nebo hrubého písku a drenážní vrstva na dně. Během růstu se udržuje rovnoměrná vlhkost bez přemokření, vhodné je přihnojování hnojivem pro kvetoucí rostliny v intervalu 10–14 dní. Oporu potřebuje od počátku růstu, protože úponky se zachycují jen za tenké pruty nebo mřížku. Po odkvětu v září až říjnu listy postupně zatahují, zálivka se omezuje a hlízy se nechávají v suchu. Přezimování probíhá bez mrazu, ideálně v suchém substrátu při přibližně 10–15 °C, přímé namrznutí bývá fatální. Nejčastějšími problémy bývají mšice, třásněnky a svilušky, ve vlhkém a chladném prostředí také houbové skvrnitosti. Při dobrém světle a teple kvete od července do září a vytváří svislou linku, která vnáší do výsadby exotický akcent.

Více na: Návod na pěstování cibulovin

Autor: Nikol | Revize: 14.1. 2026