Gordlinia grandiflora Gordlinia grandiflora

Detailní popis produktu

Gordlinia grandiflora - mezirodový kříženec z čeledi čajovníkovitých, vyšlechtěný v USA na North Carolina State University. Vznikl z řízeného křížení franklínie a gordónie, loblolly bay , s cílem spojit velké květy a delší sezónní efekt s vyšší odolností. Roste jako vícekmenný keř až menší strom, v našich podmínkách obvykle 4–6 m vysoký a 2,5–3,5 m široký, při dlouhém pěstování může dosáhnout 7–9 m. Listy jsou úzce eliptické až kopinaté, 10–20 cm dlouhé, kožovité a lesklé, se zubatým okrajem, na rubu světlejší, část olistění často přezimuje. Od července do září, někdy až do začátku října, se na koncích výhonů objevují nápadné květy podobné kamélii, bílé, 7,5–12 cm široké, pětičetné, s velkým žlutým středem tyčinek. Vůně bývá jemně sladká, někdy s nádechem fialky, proto se dřevina hodí i k posezení. Květy navštěvují opylovači a pozdní termín kvetení doplňuje období, kdy mnoho keřů už odkvetlo. Na podzim se starší listy vybarvují do oranžových až červených tónů. V kompozici dobře ladí s rododendrony, japonskými azalkami a kapradinami, kde bílé květy rozsvítí konec léta.

Pěstování: Nejlépe prospívá na slunci až v lehkém polostínu v závětří, s vyšší vzdušnou vlhkostí a bez vysušujících větrů. Vyžaduje humózní, kyselou až slabě kyselou půdu přibližně pH 4,5–6,5, bez vápence, trvale mírně vlhkou, ale s dobrou drenáží, protože nesnáší dlouhodobé zamokření ani přeschlé, písčité podklady bez humusu. Výsadba se v ČR provádí hlavně na jaře od března do května, případně na podzim v září a říjnu do prohřáté půdy. Zálivka je důležitá v prvních letech a v období sucha, mulč z listovky nebo jemné kůry stabilizuje vlhkost a kyselost. Vhodné je přidat do výsadbové jámy listovku a hrubší písek, na těžších jílech pomáhá vyvýšená výsadba. Hnojení se volí pro vřesovištní dřeviny, spíše v menších dávkách na jaře, aby výhony do zimy vyzrály. Řez se obvykle omezuje na odstranění poškozených a křížících se větví na konci zimy a na lehké tvarování po odkvětu. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí přibližně do −20 °C, mladé výsadby jsou citlivější a v prvních zimách se osvědčuje zimní kryt a ochrana kořenů vyšší vrstvou mulče. V chladnějších oblastech se uplatní pěstování v nádobě s kyselým substrátem, kdy se nádoba na zimu izoluje nebo přezimuje v chladném, světlém prostoru bez silných mrazů. Z chorob se může objevit fytoftorová hniloba kořenů při přemokření, případně vadnutí, proto je klíčová propustnost. Doporučený rozestup pro solitéru je alespoň 3–4 m od dalších dřevin.

Autor: Nikol | Revize: 12.2. 2026