Gumojilm jilmový Eucommia ulmoides

Detailní popis produktu

Gumojilm jilmový - opadavý strom z východní Asie a jediný zástupce čeledi gumojilmovitých. V přírodě je vázán na smíšené lesy střední Číny, v kultuře se pěstuje jako parková a sbírková dřevina s nápadně lesklým listem. V našich podmínkách se nejčastěji pohybuje kolem 10–15 m výšky a 8–12 m šířky koruny, s pevnými vystoupavými větvemi. Listy jsou eliptické až vejčité, 8–15 cm dlouhé, na okraji jemně pilovité a při natržení zůstávají dvě poloviny propojené tenkými latexovými vlákny. Květy jsou nenápadné, zelenavé až zelenohnědé a objevují se v dubnu až květnu před rašením nebo současně s listy. Druh je dvoudomý, opylení zajišťuje vítr. Na samičích rostlinách se po odkvětu vyvíjejí ploše křídlaté nažky podobné jilmům, které dozrávají v září až říjnu a v suchu se snadno uvolňují. V Číně se kůra tradičně využívá v bylinářství pro obsah iridoidů, lignanů a dalších sekundárních látek, v zahradě však zaujme hlavně strukturou listů a odolností vůči běžným škůdcům a chorobám. Na jaře raší svěže zeleně, v létě zůstává olistění tmavé a lesklé, na podzim se často barví do žluta. Starší borka je šedohnědá s mělkými rýhami, při naříznutí může vytahovat pružné „gumové“ nitky podobně jako list. Růst je středně rychlý, mladé stromy přidávají přibližně 30–50 cm za rok, takže poměrně brzy vytvoří stín i nad lavičkou.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a teplé závětří, kde dřevo dobře vyzrává. Vyhovuje mu hlubší, propustná půda od písčitohlinité po hlinitou, bez dlouhodobě stojící vody, pH přibližně 6,0–7,5. Po výsadbě od března do listopadu mimo mrazy je důležitá pravidelná zálivka v prvních 1–2 letech, později strom snáší i kratší přísušek. Hnojení obvykle stačí jarní dávkou kompostu, mulč z listovky nebo štěpky stabilizuje vlhkost a chrání kořeny. Řez se provádí v předjaří jen výchovně a zdravotně, koruna nejlépe vynikne ponechaná volně. Vyzrálé stromy bývají mrazuvzdorné přibližně do -25 °C, mladé rostliny prospívají se zimním krytem kořenového krčku a ochranou před vysušujícím větrem. Pro solitéru je vhodný odstup alespoň 6–8 m od dalších stromů a staveb, v alejích se často volí rozteč 7–9 m. Na samary je třeba počítat pouze u samičích jedinců, pokud je cílem plod, doporučuje se mít v dosahu i samčí strom pro opylení. V městském prostředí se osvědčuje i díky toleranci k suchu a znečištění, při dobrém zakořenění snáší krátkodobě i zasolení u komunikací. Nejčastější potíží bývá poškození pozdními mrazy po časném rašení, proto prospívá výsadba do chráněného mikroklimatu. Choroby a škůdci bývají jen okrajové.

Autor: Nikol | Revize: 25.2. 2026