Hasivka orličí - Pteridium aquilinum Pteridium aquilinum

Detailní popis produktu

Hasivka orličí - oddenkatá kapradina s mimořádně širokým areálem v mírném pásu Evropy, Asie i Severní Ameriky. V přírodě osidluje světlé lesy, paseky, vřesoviště a narušená stanoviště, kde se díky dlouhým podzemním oddenkům rychle rozrůstá a vytváří souvislé porosty. Na jaře se objevují typické „pastýřské hole“ mladých listů, které se postupně rozvíjejí do velkých, trojnásobně zpeřených vějířů. Listy bývají trojúhelníkovité, jemně členěné, v dospělosti obvykle 0,8–1,5 m vysoké a porost se může rozšířit na 1,5–2 m i více podle prostoru. Rostlina nekvete, rozmnožuje se výtrusy, které dozrávají nejčastěji v červenci až srpnu na spodní straně lístků v podélných kupkách krytých okrajem listu. V zahradní kompozici přináší výrazně lesní charakter a dobře kontrastuje s velkolistými trvalkami, jako jsou bohyšky a rodgersie, nebo s kvetoucími dřevinami v polostínu. Současně je vhodné počítat s tím, že jde o druh jedovatý a obsahuje látky, které jsou nežádoucí při požití lidmi i zvířaty, proto se neuplatňuje jako jedlá kapradina. Krásně vypadá třeba v kombinaci se žlutými rudbekiemi.

Pěstování: Stanoviště vyhovuje polostinné až stinné, snese i plné slunce, pokud půda zůstává v létě rovnoměrně vlhká a kořeny se nepřehřívají. Půda bývá nejvhodnější hlubší, propustná, s dobrou vododržností, od písčitohlinité po hlinitou, s pH přibližně 5,5–7,5. Na těžkých zamokřených půdách trpí, naopak na chudších, kyselých stanovištích často prosperuje velmi dobře. Výsadby se provádějí na jaře od března do května nebo na podzim v září až říjnu, obvykle z dělených oddenků. Rozestupy se volí zhruba 60–80 cm, aby se listy mohly plně rozvinout, pro plošné pokrytí se počítá přibližně 1–2 rostliny na m². Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě, později si rostlina díky oddenkům lépe hledá vláhu, přesto v dlouhém suchu může předčasně zasychat. Hnojení se obvykle nevyžaduje, v humózních půdách postačí jarní přídavek listovky nebo kompostu a mulč, který stabilizuje vlhkost. Řez se omezuje na odstranění odumřelých listů na konci zimy nebo brzy na jaře. Pro kontrolu šíření se používá kořenová bariéra nebo pravidelné odstraňování výběžků oddenků. Mrazuvzdornost je v našich podmínkách obvykle přibližně do −30 °C. Choroby a škůdci se objevují zřídka, v mladých výsadbách mohou škodit slimáci, hlavním rizikem je spíše nekontrolované rozrůstání a výsadba v místech, kde by k rostlině mohly mít přístup hospodářské nebo domácí zvířata.

Autor: Kristýna | Revize: 06.02. 2026