Hlavotis peckovitý 'Fastigiata' Cephalotaxus harringtonii 'Fastigiata'

Detailní popis produktu

Hlavotis peckovitý 'Fastigiata' - sloupovitý kultivar hlavotisu peckovitého, stálezeleného jehličnanu původem z Japonska a Koreje, kde roste v lesních lemech a horských údolích. V zahradách působí jako jemnější, měkčí alternativa tisu sloupovitého, protože jehlice jsou ploché, neostnité a na dotek poddajné. Habit je přirozeně vzpřímený, větve rostou téměř svisle vzhůru a keř drží úzký tvar bez tvarovacího řezu. V našich podmínkách roste pomalu, roční přírůstek bývá zhruba 10–20 cm, a v dospělosti se nejčastěji pohybuje kolem 2–3 m výšky a 1–1,5 m šířky, ve výjimečně příznivých polohách může být i vyšší. Olistění je tmavě zelené, mladé přírůstky raší na jaře světleji a postupně ztmavnou, takže keř má po část sezóny jemné barevné přechody. Druh je dvoudomý. Samčí rostliny tvoří nenápadné pylové šištice v březnu až dubnu, samičí mohou po opylení vytvářet vejčité semeno obalené masitou červenou dužninou připomínající tisy. Dužnina se uvádí jako jedlá, semeno se nepožívá a v zahradách se plody obvykle ponechávají jako dekorace. Kultivar se uplatňuje jako vertikální akcent u vstupu, v japonsky laděných kompozicích, v podsadbě vyšších stromů i jako stálezelená clona, kde vynikne s kapradinami, bohyškami nebo rododendrony.

Hlavotis peckovitý je známý také jako líska turecká, je statný listnatý strom původem z jihovýchodní Evropy a Malé Asie, který se často používá jako okrasná a zároveň užitková dřevina. Tento druh je ceněný pro svůj vzpřímený růst, robustní kmen a atraktivní korunu. Hlavotis peckovitý dorůstá výšky až 20–30 metrů, s přímým, rovnoměrným kmenem a hustou kulovitou korunou. Listy jsou střídavé, široce vejčité až téměř kulovité, s vroubkovaným okrajem a výraznou žilnatinou. Na podzim se listy barví do žluta až oranžova. Hlavotis peckovitý je vhodný jako alejový strom, solitér do parků a větších zahrad, kde vynikne jeho mohutný habitus a dekorativní listy. Plody jsou jedlé lískové oříšky s tvrdou skořápkou, které jsou méně rozšířené než u běžné lísky obecné, ale mají příjemnou chuť. Díky své robustnosti a krásnému vzhledu je hlavotis peckovitý oblíbenou dřevinou pro větší veřejné i soukromé prostory.

Pěstování: Nejlépe prospívá v polostínu až ve světlejším stínu, snáší však i slunce, pokud půda nevysychá do hloubky. Vhodné je závětří, protože zimní vysušující vítr může zhoršovat vzhled jehlic, zejména u mladých rostlin. Půda se osvědčuje humózní, propustná, rovnoměrně vlhká, s pH přibližně 5,5–7,5. Důležitá je drenáž, v těžších jílech se zvyšuje podíl štěrku a kompostu, aby voda nestála u kořenového krčku. Rostliny se vysazují od března do října. Při výsadbě do živého plotu se volí rozestup přibližně 0,8–1,0 m, podle požadované hustoty, u solitér ponechává prostor alespoň 1,2–1,5 m do šířky. V nádobách se používá mrazuvzdorný kontejner, substrát s drenážní vrstvou, zimní zamokření bývá nejčastější příčinou ztrát. Zálivka bývá po výsadbě pravidelná, po zakořenění snáší krátké přísušky, dlouhodobé přemokření v zimě může vést k poškození kořenů. Hnojení se drží střídmé, vhodné jsou pomalu rozpustné dávky na jaře, mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vlhkost a omezuje konkurenci plevelů. Řez nebývá nutný, případné zkrácení výhonů se provádí koncem zimy nebo v polovině léta. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin je v podmínkách ČR obvykle kolem −27 °C, mladé výsadby prospívají s mulčem a ochranou před zimním sluncem. Druh bývá spíše bezproblémový, ojediněle se objevují mšice nebo houbové skvrnitosti při dlouhodobě nevhodně zamokřeném stanovišti.

 Autor: Nikol | Revize: 26.2. 2026