Hořčina hořkoňová Picrasma quassioides

Detailní popis produktu

Hořčina hořkoňová - opadavý strom z čeledi simarubovitých, pocházející od Himálaje po mírné oblasti východní Asie (Čína, Korea, Japonsko). V přírodě roste v lesích a na jejich okrajích, často v hlubších, vlhčích půdách. V zahradě vytváří strom obvykle 10–15 m vysoký a přibližně 6–8 m široký s čistou korunou. Listy jsou lichozpeřené, 15–40 cm dlouhé, složené ze 7–15 lístků s nepravidelně pilovitým okrajem, a při rozemnutí mohou lehce aromaticky vonět. V květnu až červnu se objevují laty drobných květů zelených až žlutozelených, které nejsou nápadné, ale přitahují drobné opylovače. Po odkvětu se tvoří malé peckovičky, nejprve červené a při dozrávání na přelomu září a října tmavnou do černé. Podzimní olistění se barví do žluté, oranžové až načervenalé. Kůra a dřevo jsou výrazně hořké, v tradičním užití se z nich připravovaly hořké extrakty a barviva, v moderní praxi se zmiňuje i využití látek typu quassinoidů v přípravcích pro ochranu rostlin. V kompozici dobře ladí s javory, jasanovci, kalinami a svídami, kde složený list vytváří jemnou texturu.

Pěstování: Pro pěstování v ČR se osvědčuje stanoviště na plném slunci až v polostínu, ideálně v závětří, aby se omezilo zimní vysušování. Půda bývá nejlepší hlubší, humózní a živná, stále mírně vlhká, ale dobře propustná, přibližně pH 6,0–7,5. Dlouhodobé přemokření i extrémní sucho se mohou projevit slabším růstem a předčasným žloutnutím listů, po zakořenění však strom snáší i kratší suché období. Výsadba se obvykle provádí od března do května nebo od září do listopadu. U solitéry se ponechává prostor alespoň 6–8 m do šířky, při výsadbě v řadě se vzdálenost mezi stromy volí přibližně 5–7 m. Hnojení se řeší spíše organicky, kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem na jaře, aby přírůstky dobře vyzrály. Řez nebývá nutný, případné prosvětlení koruny se provádí v zimě nebo časně na jaře. Mrazuvzdornost se v evropských zdrojích uvádí zhruba kolem -20 °C, v chráněných polohách i o něco níže, mladé rostliny se vyplatí chránit před holomrazy mulčem a závětřím. Z chorob a škůdců se mohou objevit mšice či skvrnitosti listů, většinou jen při stresu z půdy a vláhy. Oproti pajasanu (Ailanthus altissima) netvoří hojné kořenové výmladky a obvykle se nechová invazivně, což usnadňuje dlouhodobou údržbu. V městských výsadbách snáší znečištěné ovzduší, pokud má kořenový prostor bez zhutnění. Pěstování v nádobě je možné jen v mládí a vyžaduje pravidelnou zálivku a zimní ochranu kořenového balu.

Autor: Kristýna | Revize: 20.02. 2026