Hrachor jarní - Lathyrus vernus

Detailní popis produktu

Hrachor jarní - vytrvalá bobovitá bylina původem z Evropy, typická pro listnaté a smíšené lesy, světliny a okraje křovin. Na rozdíl od jednoletých hrachů netvoří úponky a roste jako nepopínavý, vícekmenný trs. V dospělosti mívá přibližně 25–45 cm na výšku a podobnou šířku, se sudozpeřenými, tmavě zelenými listy, které na jaře vytvářejí čistý „keříkovitý“ tvar. Od dubna do května vyrůstají v paždí listů krátké hrozny s několika motýlovitými květy dlouhými asi 1–2 cm. Zajímavostí je proměna barvy, poupata bývají růžově purpurová a postupně přecházejí do fialové až modrofialové. Květy jsou včelomilné a jako bobovitá rostlina vstupuje do symbiózy s hlízkovými bakteriemi, které se podílejí na koloběhu dusíku v půdě. Po odkvětu se tvoří lusky, které mají dekorativní efekt v přírodně laděných záhonech. Rostlina se nepoužívá jako jedlá, u rodu Lathyrus se v semenech mohou vyskytovat nežádoucí látky, proto se uplatňuje čistě okrasně. V kompozici dobře ladí s čemeřicemi, plicníky, prvosenkami, dymnivkami a kapradinami, kde navazuje na jarní rytmus lesa. V průběhu vegetace listy drží barvu až do léta, v suchu může nadzemní část dříve zatahovat.

Pěstování: Pěstování hrachoru jarního se osvědčuje v polostínu, kde jarní slunce podporuje kvetení a letní přistínění udržuje svěží list. Na plném slunci se porost může v létě zatahovat dříve, zvlášť na suchých půdách, proto je vhodné závětří a půda s dobrou vododržností. Vhodná je humózní, středně výživná půda, mírně vlhká na jaře a dobře propustná, s reakcí přibližně pH 6,5–7,5, často mu prospívá i vápnitější podklad. Zálivka je přínosná v prvních sezonách a v suchých jarech, po zakořenění rostlina zvládá běžný režim lesních záhonů. Hnojení bývá střídmé, obvykle postačí jarní kompost, přehnojení dusíkem snižuje kvetení. Kořenový systém nemá rád časté přesazování, dlouhověkost podporuje stabilní stanoviště a mulč z listovky. Sazenice hrachoru jarního se vysazují od března do října, rozestupy se volí přibližně 30–40 cm, což odpovídá asi 6–9 rostlinám na m². Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se uvádí okolo -30 °C a rostlina je mrazuvzdorná bez zimního krytu. Choroby a škůdci bývají sporadické, při přemokření se mohou objevit hniloby kořenů, prevence spočívá v propustné půdě a nepřelévané zálivce. Množení se provádí nejčastěji dělením starších trsů po odkvětu nebo na podzim, případně výsevem čerstvých semen, která klíčí po zimním chladu. Na květenstvích se mohou občas objevit mšice, většinou však bez významných škod.

Autor: Kristýna | Revize: 29.01. 2026