Hvozdík arpadianus - Dianthus arpadianus ssp. pumilus

Detailní popis produktu

Hvozdík arpadianus - patří mezi nízké, polštářovité hvozdíky z jihovýchodní Evropy a Malé Asie. V přírodě obsazuje osluněné kamenité svahy a spáry vápencových či štěrkových podkladů, kde kořeny rychle odtékají a vzduch se přes den prohřívá. V zahradě vytváří husté trsy úzkých, šedozelených až zelených listů, které zůstávají po většinu zimy olistěné. V dospělosti mívá přibližně 3–8 cm na výšku a 15–25 cm na šířku, přičemž se rozrůstá do stran pozvolna. Na krátkých stoncích se objevují převážně jednotlivé květy v odstínech světle růžové, často s jemně třásnitým okrajem, nejčastěji v květnu a červnu. Vůně bývá kořenitá, typická pro rod Dianthus, a květy vyhledávají včely i drobní motýli. Rostlina se uplatní jako nízký lem štěrkových záhonů, do skalek, mezi nášlapy i do koryt, kde působí přirozeně vedle netřesků, rozchodníků a nízkých kostřav. Velmi pěkně vyniknou v nádobách. Kombinovat můžeme s ostatními druhy a polštářovitými trvalkami.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.

Autor: Kristýna | Revize: 06.01. 2026