Hvozdík Kartouzek 'Rupert's Pink' - Dianthus carthusianorum 'Rupert's Pink' Dianthus carthusianorum'Rupert's Pink'

Detailní popis produktu

Hvozdík Kartouzek 'Rupert's Pink' - kultivar hvozdíku kartouzku, vytrvalého druhu z čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae), který přirozeně roste na suchých loukách, stepních stráních a kamenitých výslunných místech střední Evropy. V zahradě vytváří kompaktní, hustý trs čárkovitých listů zelené až zelenošedé barvy, s výraznějším ojíněním v sušších polohách. Na jaře narůstá nejprve přízemní růžice, následně se objevují pevné, štíhlé stonky, které se obvykle nevylamují ani v lehkém větru. Od června do srpna nesou vrcholové svazečky 2–10 květů, které se otevírají postupně a prodlužují dobu dekorativnosti. Jednotlivé květy jsou růžové, s jemně zoubkatým až třepenitým okrajem a lehce kořenitou vůní typickou pro rod Dianthus. V dospělosti dorůstá přibližně 0,15–0,25 m do výšky a 0,25–0,35 m do šířky, takže nepřekrývá sousední trvalky a dobře čte linii záhonu. Uplatní se v přírodně laděných výsadbách, ve štěrkových záhonech a na suchých zídkách, kde vynikne kresba květenství mezi kamenem a jemnými listy trvalek. Vhodné jsou kombinace s mateřídouškou, rozchodníky, nízkými šalvějemi, pryšci a jemnými okrasnými travami, například s kostřavami, které podpoří vzdušnost výsadby. Květy poskytují nektar v letním období a bývají vyhledávané včelami a motýly, proto se hodí i do výsadeb pro opylovače. Stonky s částí květů se dají použít do drobných kytic, kde působí lehce a přirozeně. 

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.

Autor: Kristýna | Revize: 19.01. 2026