Hvozdík kropenatý 'Albus' - Dianthus deltoides 'Albus'

Detailní popis produktu

Hvozdík kropenatý 'Albus' - nízká, dlouhověká trvalka původem z otevřených, slunných luk a kamenitých strání Evropy. Přirozeně vytváří husté, plazivé polštáře z jemných, čárkovitých listů, které zůstávají dekorativní i mimo dobu květu. V dospělosti mívá přibližně 10–15 cm na výšku a 30–40 cm do šířky, přičemž postupně vyplňuje spáry mezi kameny a měkce lemuje okraje cest. Květy jsou drobné, pětičetné, čistě bílé, nesené na tenkých stoncích nad listy. Hlavní vlna kvetení přichází v červnu a červenci, často s dozvukem do srpna podle průběhu léta. Rostlina je včelomilná a dobře se kombinuje s mateřídouškou, rozchodníky, tařicemi, nízkými kostřavami nebo levandulí, kde bílý tón zjemňuje pestré skalkové směsi. Vůně květů je jemná, typicky hvozdíková, nejlépe patrná za teplých podvečerů. Porost působí jako nízký, měkký koberec, který potlačuje plevel a stabilizuje okraje záhonu bez potřeby časté péče. Jako bonus velmi příjemně voní. Ozdobí skalku, zídky nebo okraje trvalkových záhonů. Hezky vypadá v nádobě.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.

Autor: Kristýna | Revize: 19.01. 2026