Hvozdík myrtinervius caespitosus - Dianthus myrtinervius caespitosus Dianthus myrtinerviuscaespitosus

Detailní popis produktu

Hvozdík myrtinervius caespitosus - nízká vytrvalá skalnička z čeledi hvozdíkovitých. Pochází z horských oblastí severozápadního Řecka, kde roste ve skalních štěrbinách a na kamenitých výběžcích travnatých plání. V zahradě se chová jako drobný polokeřík a vytváří polštářovitý, hustě olistěný porost vysoký přibližně 4–10 cm, postupně se rozšiřující do nízkého koberce. Listy jsou úzké, tuhší, zelené až šedozelené, v přízemních růžicích, na suchu si udržují pevnou strukturu. Od dubna do května se objevují jednotlivé růžové až tmavě růžové květy na velmi krátkých lodyhách, někdy s jemnou hřebíčkovou vůní, a jsou vyhledávané opylovači. Uplatňuje se jako lem štěrkových záhonů, výsadba do spár, na suché zídky i do kamenných koryt, kde dobře ladí se sápami, tařičkami, rozchodníky a nízkými zvonky. Rostlina není považována za jedovatou, u citlivých osob se po kontaktu může objevit mírné podráždění pokožky.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.

Autor: Kristýna | Revize: 06.01. 2026