Hvozdík paví - Dianthus pavonius

Detailní popis produktu

Hvozdík paví - druh pocházející z alpinské oblasti, kde roste na slunných svazích, kamenitých sutích a v řídkých travinách s vápencovým podkladem. Rostlina si v těchto podmínkách vytváří pevné, nízké trsy s šedozelenými, úzce čárkovitými listy, které zůstávají dekorativní i mimo dobu květu. V dospělosti mívá přibližně 5–10 cm na výšku a 15–25 cm do šířky. V červnu a červenci vyrůstají krátké stonky s jednotlivými květy o průměru kolem 3 cm, zpravidla v sytě růžových tónech, někdy s jemně tmavším středem a lehce třepenitým okrajem. Květy mohou být lehce vonné a jsou vyhledávané opylovači, zejména za teplého počasí. V zahradní kompozici se uplatní v přední části skalky, v korytech, mezi kameny a v štěrkových záhonech, kde působí přirozeně a čistě. Dobře ladí s lomikameny, rozchodníky, dryádkami, tařičkami a nízkými travinami, které sdílejí podobný požadavek na sucho u kořenového krčku. Růst je spíše pomalejší, ale trsy bývají dlouhověké, pokud mají dostatek světla a především perfektní odvodnění. Vynikne i jako drobný akcent v suchých záhonech u terasy, kde růžový květ vystoupí na pozadí kamene. V období bez květu tvoří nízký, strukturovaný polštář, který vizuálně sjednocuje výsadbu a zvýrazňuje vyšší trvalky v pozadí.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.