Hvozdík péřitý 'Ine' - Dianthus plumarius 'Ine'

Detailní popis produktu

Hvozdík péřitý 'Ine' - trvalka suchých, kamenitých biotopů Evropy, typicky na vápenci, kde vytváří nízké drny s úzkými, šedomodrými listy. Kultivar ‘Ine’ si zachovává přirozenou kompaktnost a přidává jemný pastelový akcent, hustý, stálezelený polštář dorůstá zhruba 20–30 cm do výšky včetně květních stonků a přibližně 30–40 cm do šířky. Od května do července se nad listy objevují třepenité květy v růžových tónech, často s jemně zvýrazněným středem, o průměru kolem 4–5 cm. Vůně je typicky karafiátová, příjemná na blízko i v podvečer. Při pravidelném odstraňování odkvetlých stonků se kvetení prodlužuje a někdy se opakuje v srpnu až září. Díky nízkému habitu se uplatní jako lem štěrkových cest, ve skalkách, mezi kameny zídek i v nádobách, kde vytváří měkký okraj bez přerůstání. K růžové barvě se hodí šanta, mateřídouška, rozchodníky a drobné okrasné trávy, které zvýrazní jemnou texturu listů. Rozestupy 25–35 cm odpovídají asi 8–11 rostlinám na m². Zálivka je po výsadbě pravidelná, později spíše nárazová.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.