Hvozdík péřitý 'Munot' - Dianthus plumarius 'Munot'

Detailní popis produktu

Hvozdík péřitý 'Munot' - stálezelená trvalka z kamenitých, často vápenitých svahů Evropy, kde přežívá v mělké půdě s rychlým odtokem vody. Kultivar ‘Munot’ vyniká sytým zbarvením květů a přitom si zachovává typickou střídmost druhu: tvoří hustý, nízký polštář úzkých, sivě zelených listů, obvykle 20–30 cm vysoký v době květu a přibližně 30–40 cm široký. Od května do července nese třepenité květy v karmínově červených tónech, často s lehce tmavším středem, o průměru kolem 4–5 cm. Vůně je výrazně karafiátová, nejlépe patrná za teplých dnů. Po odstranění odkvetlých stonků se kvetení prodlužuje a v dobré kondici se může slabě opakovat v srpnu. Rostlina je vhodná do skalek, na suché zídky, do štěrkových záhonů i jako nízký okraj trvalkových výsadeb. Sytá červeň ladí s šedolistými bylinami, například s levandulí, pelyňkem nebo santolinou, a dobře kontrastuje i s bílými kultivary hvozdíků. Rozestupy 25–35 cm odpovídají asi 8–11 rostlinám na m².

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.