Hvozdík péřitý 'Haytor White' - Dianthus plumarius 'Haytor White ' Dianthus plumarius 'Haytor White'

Detailní popis produktu

Hvozdík péřitý 'Haytor White' - stálezelená trvalka s původem v sušších, kamenitých stanovištích Evropy, kde vytváří nízké trsy vápnomilných travin a bylin. Kultivar ‘Haytor White’ je ceněný pro čistotu barvy a výraznou vůni: z přízemních růžic úzkých, sivě zelených listů vyrůstají květní stonky obvykle 25–40 cm vysoké, zatímco samotný polštář zůstává nízký a hustý přibližně 30–45 cm široký. Květy mají plné, bílé koruny o průměru kolem 5–6 cm s jemně třepenitým okrajem a typickou hřebíčkovou vůní. Hlavní kvetení připadá na květen až červenec, po odstranění odkvetlých stonků se často prodlužuje do srpna až září. Díky stálezelenému olistění drží záhon i v zimě strukturu a vyniká mezi štěrkem nebo v kamenných korytech. V kompozicích se dobře pojí s tařičkou, mateřídouškou, nízkými šalvějemi či levandulí, kde bílá barva zjemňuje teplé tóny suchomilných výsadeb. Velmi pěkně vypadá v zahradách venkovského stylu s okrasnými travinami. Rozestupy 25–35 cm odpovídají asi 8–11 rostlinám na m². Zálivka se udržuje mírná, zejména po výsadbě a v nádobách.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.