Hvozdík písečný - Dianthus arenarius Dianthus arenarius

Detailní popis produktu

Hvozdík písečný - patří mezi suchomilné druhy z čeledi hvozdíkovitých. V přírodě obývá písčiny, řídké trávníky a okraje dun, kde se kořeny opírají o vzdušnou, minerální půdu s rychlým odtokem vody. V zahradě vytváří nízké, hustě větvené trsy s úzkými, šedozelenými listy a postupně se rozrůstá do kompaktního polštáře. V dospělosti se obvykle pohybuje kolem 10–15 cm na výšku a 20–30 cm do šířky. Během června a července vyvádí nad listy štíhlé květní stvoly zakončené jednotlivými květy o průměru přibližně 2–3 cm. Okvětní lístky jsou bílé, nápadně třásnité a často jemně voní, v teplém odpoledni připomínají drobné krajkové hvězdy. Uplatní se ve skalkách, spárách mezi kameny, ve štěrkových výsadbách, na okrajích cest i v nádobách. Dobře se kombinuje s mateřídouškami, nízkými rozchodníky, tařicemi a kostřavami, které sdílejí podobné nároky na slunce a propustnost. Skvěle se hodí na skalku, zídky nebo do nádoby. Velmi pěkně vypadá v zahradách venkovského stylu. 

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky. 

Autor: Kristýna | Revize: 19.01. 2026