Hvozdík sivý 'Bombardier' - Dianthus gratianopolitanus 'Bombardier' Dianthus gratianopolitanus 'Bombardier'

Detailní popis produktu

Hvozdík sivý 'Bombardier' - pochází z teplých, kamenitých strání a vápnitých skal střední Evropy, kde přežívá mezi štěrkem a spárami kamene. Odrůda 'Bombardier' tvoří nízké, pevné polštáře z úzkých, šedozelených až modravých listů, které zůstávají dekorativní i v zimě. Na přelomu května a června vyrůstají nad listy krátké stonky s vonnými, plnými květy v karmínově červeném odstínu, jednotlivé květy mívají průměr zhruba 2–3 cm. Rostlina dorůstá obvykle 10–15 cm na výšku a kolem 25–30 cm do šířky a působí čistě i bez květu, proto se uplatní jako lem chodníku, v kamenných korytech i ve štěrkových záhonech. Dobře se kombinuje s rozchodníky, tařičkami, nízkými kostřavami a mateřídouškami, které sdílejí podobnou potřebu slunce a sucha. Květy lákají včely a motýly, rostlina není trnitá. Je velmi odolný vůči suchu i mrazu, nenáročný na údržbu a výborně se hodí do zahrad ve stylu stepních nebo středomořských výsadeb. Doporučené rozestupy jsou 25–30 cm, přibližně 11–15 rostlin na m².

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.