Hvozdík sivý 'Julka' - Dianthus gratianopolitanus 'Julka' Dianthus gratianopolitanus 'Julka'

Detailní popis produktu

Hvozdík sivý 'Julka' - patří mezi nízké, polštářovitě rostoucí trvalky z vápenitých svahů a skalních stepí střední Evropy. Kultivar 'Julka' vytváří kompaktní koberec úzkých, sivě až stříbřitě zelených listů, který zůstává při mírné zimě dekorativní i přes chladné měsíce. V květnu a červnu se nad listy objevují krátké stonky s jednotlivými, růžově zbarvenými květy s jemně třepenitým okrajem a typickou hvozdíkovou vůní. Výška při květu se obvykle pohybuje kolem 10–15 cm, šířka jednoho trsu 25–35 cm. Na skalce funguje jako klidná plocha mezi kameny, v suchém záhonu vytváří nízké lemy a dobře se kombinuje s rozchodníky, tařicemi, konikleci, mateřídouškou nebo nízkými travinami. Květy poskytují nektar a pyl pro včely i drobné samotářky, proto zapadá do přírodně vedených výsadeb i do předzahrádek u chodníků.  Ideální rostlina pro zahradníky, kteří hledají kombinaci krásy, nenáročnosti a příjemné vůně. Rozestupy se volí 30–35 cm, tedy přibližně 9–11 rostlin na m².

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.