Hvozdík sivý 'Malgosia' - Dianthus gratianopolitanus 'Malgosia' Dianthus gratianopolitanus 'Malgosia'

Detailní popis produktu

Hvozdík sivý 'Malgosia' - trvalka typická pro teplé, kamenité lokality na vápencích a dolomitech, kde kořeny pracují v úzkých štěrbinách a listy jsou přirozeně sivé. Kultivar 'Małgosia' roste polštářovitě a během několika sezon vytváří kompaktní trs, který bývá při květu vysoký okolo 15–20 cm a rozrůstá se zhruba na 25–35 cm do šířky. Listy jsou úzké, tuhé a výrazně stříbřitě zelené, takže i mimo dobu květu působí jako světlý koberec mezi kameny. Od května do června se objevují růžové květy s jemně třepenitým okrajem, často s typickou hvozdíkovou vůní, která je dobře patrná v teplém odpoledni. Rostlina je včelomilná a hodí se do přírodních výsadeb, do skalek i do suchomilných záhonů ve štěrku. Kombinovat se dá s tařicí, rozchodníky, nízkými kosatci, mateřídouškou, šalvějí přeslenitou nebo s drobnými okrasnými travinami, kde zvýrazní barvu kamene i strukturu listů.  Díky hustému porostu listů je vhodná i jako půdopokryvná rostlina, která omezuje růst plevele. Rozestupy 30–35 cm odpovídají asi 9–11 rostlinám na m².

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.