Hvozdík sivý 'Blauigel' - Dianthus gratianopolitanus 'Blauigel'

Detailní popis produktu

Hvozdík sivý 'Blauigel' - stálezelená trvalka z kamenitých a vápnitých svahů, kde roste v mělkých půdách s rychlým odtokem vody. Kultivar 'Blauigel' vytváří nízký, hustý polštář z úzkých, šedozelených až modravých listů a působí jako jemná „výšivka“ mezi kameny. V květnu a červnu se nad listy objevují krátké stonky s modrofialovými květy o průměru zhruba 2–3 cm, často s lehkou hřebíčkovou vůní. Rostlina dorůstá přibližně 10–15 cm na výšku a kolem 25–30 cm do šířky a uplatní se ve skalkách, štěrkových záhonech, na suchých okrajích trvalkových výsadeb i v kamenných korytech. Dobře ladí s nízkými rozchodníky, tařičkami, mateřídouškami a kostřavami. Květy jsou včelomilné, rostlina není trnitá. Přináší do zahrady jemné květy s atraktivní fialově růžovou barvou a příjemnou atmosféru. Svým kompaktním růstem a barevnými květy je vhodný pro různé typy zahrad a záhonů a přispívá k estetickému dojmu zahrady. Doporučený spon je 25–30 cm, orientačně 11–15 rostlin na m².

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.