Hvozdík sivý 'Helen' - Dianthus gratianopolitanus 'Helen' Dianthus gratianopolitanus 'Helen'

Detailní popis produktu

Hvozdík sivý 'Helen' - zahradní kultivar ze skupiny tzv. Allwoodových hvozdíků (Dianthus × allwoodii), někdy uváděný i v okruhu hvozdíku sivého. Navazuje na tradici evropských skalničkových hvozdíků, které se pěstují pro vůni a dlouhou životnost v propustných půdách. Rostlina tvoří husté trsy úzkých, čárkovitých listů v šedozeleném až modrozeleném odstínu, z nichž vzniká kompaktní polštář. V době květu vyrůstají nad listy krátké stonky nesoucí plné, růžové květy s korálovým nádechem. Květy jsou jemně vonné a díky plnosti působí jako drobné karafiáty, které se uplatní i v řezané vazbě. V zahradě ladí s levandulí, šalvějí, tařicemi, nízkými růžemi nebo s travinami v suchomilných kompozicích a vytváří měkký, barevný akcent mezi kamenem a štěrkem. Květní stonky obvykle dosahují 20–30 cm, takže květy vyčnívají nad listy, ale rostlina zůstává stabilní i bez opory.  Hvozdík  je půvabná trvalka s plnými květy, které dodávají zahradě romantický a elegantní vzhled. Jeho jemně růžové až korálové květy představují příjemnou barevnou paletu, která osvěží jakýkoliv zahradní prostor. Rozestupy 25–30 cm odpovídají zhruba 11–16 rostlinám na m², v nádobě se ponechává více prostoru pro provzdušnění.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.