Hvozdík sivý 'Scayness Hill' - Dianthus gratianopolitanus 'Scayness Hill'

Detailní popis produktu

Hvozdík sivý 'Scayness Hill' - patří k nejvděčnějším trvalkám pro slunné skalky a suché záhony. V přírodě roste na mělkých, kamenitých a často vápenitých půdách Evropy, kde si vytváří nízké, husté trsy s šedozelenými, úzce čárkovitými listy. Kultivar 'Scaynes Hill' si zachovává kompaktní, polštářovitý habitus, v dospělosti obvykle kolem 10–15 cm na výšku a 25–35 cm do šířky. Od května do července vyrůstají nad listy jemné stonky s jednotlivými až poloplnými růžovými květy o průměru přibližně 3–4 cm, často se sladkou, kořenitě karafiátovou vůní. Rostlina je včelomilná a hodí se do výsadeb s tařicí, rozchodníky, mateřídouškou nebo nízkými kostřavami, kde střídá textury listů i barevné tóny kamene. Vyniká jako lem cestiček, výplň mezi kameny a do štěrkových zahrad, kde se uplatní i mimo dobu květu díky stálezelenému charakteru. Květy jsou vhodné i k řezu do drobných kytic a po odstranění odkvetlých stonků se u dobře rostoucích trsů může objevit slabší opakování kvetení. Kořenový systém je mělčí, ale dobře větvený, proto rostlina rychle osídluje štěrkové kapsy a svahy. V zahradní kompozici působí jako nízký, pravidelný polštář, který zvýrazňuje vyšší trvalky, například šalvěje, třapatky nebo okrasné česneky. Vhodná je i do předzahrádek u domu, kde v době květu vytváří jemnou růžovou linku s lehce „kořeněnou“ vůní, zatímco listy zůstávají celoročně klidně stříbrné.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstuje nejlépe na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u zídky nebo na mírném svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Půda bývá vhodná lehká, písčitohlinitá až štěrkovitá, s dobrou drenáží, u skalničkových druhů s vyšším podílem kamenné drti. Doporučené pH se obvykle pohybuje přibližně 6,8–8,2. Zálivka je po zakořenění střídmá, mezi zálivkami se nechává substrát proschnout, přemokření podporuje hniloby kořenového krčku. Hnojení se volí úsporné, na jaře většinou stačí nízká dávka vyváženého hnojiva. Odkvetlé stonky se odstraňují a po hlavním kvetení se porost často lehce sestřihne, aby se zahušťoval. Mulč je vhodnější minerální, například jemný štěrk, organické mulče drží vodu. V nádobě se osvědčuje propustný substrát s příměsí drti a drenážní vrstva, v zimě chráněné umístění, aby květináč nestál ve vodě. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od březen do listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost se u odolných trvalkových druhů pohybuje přibližně okolo -20 až -34 °C, rozhodující bývá zimní vlhko. Pro začátečníky se osvědčuje vyvýšené stanoviště, zálivka ke kořenům a vzdušný spon 20–30 cm, u širších trsů 30–40 cm, což odpovídá zhruba 10–25 rostlinám na m² podle kultivaru. Po zakořenění jsou hvozdíky odolné vůči suchu, při dlouhodobém stresu však hůře nasazují poupata. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti, ze škůdců mšice a třásněnky, v suchu také svilušky.