Iberka skalní - Iberis saxatilis

Detailní popis produktu

Iberka skalní - nízká, na bázi dřevnatějící trvalka z čeledi brukvovitých, pocházející z kamenitých svahů, skalních štěrbin a horských stepí jižní Evropy. V zahradě tvoří ploché polštáře vysoké přibližně 10–15 cm a široké kolem 25–30 cm. Úzké, tmavě zelené a lesklé listy zůstávají přes zimu převážně neopadavé, takže rostlina drží strukturu i mimo kvetení. V dubnu a květnu se na koncích výhonů objevují ploše zaoblené chocholíky o průměru zhruba 3–5 cm, složené z drobných čtyřčetných květů, většinou čistě bílých, u dozrávajících kvítků s jemným narůžovělým tónem. Kvetení působí jako světlá krajka nad kamenem a vyniká i v malých zahradách, kde je potřeba nízký, čitelný okraj. Jarní nektar a pyl využívají včely a další opylovači. V kompozici se dobře kombinuje s tařičkou (Aubrieta), plaménkou šídlovitou (Phlox subulata), mateřídouškou, nízkými rozchodníky nebo kosatci nízkých skupin, kde vynikne její polštářovitý habitus a stálezelené olistění. Je skvělou volbou pro nenáročné výsadby s dlouhodobým efektem. 

Pěstování: Osvědčuje se na plném slunci, v závětří a v půdách s rychlým odtokem vody. Nejlépe prospívá ve štěrkovité až písčitohlinité zemině, často s příměsí vápence, s pH přibližně 6,8–8,2. Zálivka bývá potřebná hlavně po výsadbě, později rostlina snáší sušší období lépe než trvale vlhkou půdu. V nádobě se obvykle volí drenážní vrstva a substrát zlehčený štěrkem, zálivka se vede tak, aby kořenový bal mezi dávkami proschnul. Hnojení se volí střídmě, vhodnější je lehké přihnojení na jaře než vysoké dávky dusíku, které podporují řídký růst. Po odkvětu se obvykle provádí mírné zkrácení výhonů, aby polštář zhoustl a neztrácel kompaktní tvar, případně se odstraní odkvetlá květenství pro čistější vzhled. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do května nebo v září až říjnu, kontejnerované rostliny lze při nezamrzlé půdě vysazovat od března do října. Doporučený rozestup je 25–30 cm, což odpovídá zhruba 11–16 rostlinám na m². V našich podmínkách bývá mrazuvzdorná přibližně do −22 °C, citlivější však může být na zimní přemokření a holomrazy, kde prospívá lehký kryt chvojím a drenážní mulč ze štěrku, který omezuje zapaření krčku. Z chorob se může objevit hniloba krčku při zamokření a na těžkých kyselých půdách i nádorovitost brukvovitých, ze škůdců zejména mšice na mladých výhonech a slimáci v jarním období. V místech s dlouhodobě stojící vodou v zimě se osvědčuje vyvýšený záhon nebo štěrkový záhon s drenáží.

Autor: Kristýna | Revize: 28.01. 2026