Irský vřes 'Alberta White' Daboecia cantabrica 'Alberta White'

Detailní popis produktu

Irský vřes 'Alberta White' - kompaktní stálezelený kultivar irského vřesu s čistě bílými květy. Druh pochází z atlantské západní Evropy, kde roste na kyselých vřesovištích a otevřených stanovištích od Irska přes sever Španělska až po Portugalsko. 'Alberta White' vyšlechtil německý šlechtitel Kurt Kramer křížením kultivarů 'Bellita' a 'Alba'. Vybraný semenáč byl zvolen v létě 2002 a kultivar byl registrován v srpnu 2003. Roste vzpřímeně a hustě, v dospělosti dorůstá přibližně 30–40 cm na výšku a 40–60 cm do šířky. Drobné listy jsou stálezelené, kožovité, jasně až tmavě zelené a lesklé. Od června do září se na koncích výhonů objevují nápadné převislé květy čistě bílé barvy, jednotlivé koruny dosahují přibližně 12 mm délky. Jejich baňkovitý až zvonkovitý tvar je charakteristický pro rod Daboecia a působí výrazněji než drobnější květy běžných vřesů. Bílé květy dobře vystupují nad zeleným olistěním a rozjasňují vřesoviště po celé léto. Kultivar se hodí do vřesovišť, skalek, štěrkových kyselomilných kompozic, na mírné svahy, do přední části záhonů i do nádob. V menší skupině vytváří světlý stálezelený lem. Dobře se kombinuje s purpurovými a růžovými vřesy, nízkými rododendrony, pierisy, libavkami a kompaktními jehličnany. Květy navštěvují včely a další drobní opylovači, zatímco olistění zachovává strukturu výsadby i v zimě.

Pěstování: Volí se plné slunce až lehký polostín. Slunce podporuje hustý růst, pevné vyzrávání výhonů a výraznější vybarvení květů nebo poupat. V polostínu rostliny rostou volněji, méně kvetou a časem mohou řídnout. Půda má být lehká, kyselá, propustná, humózní až písčitá, rovnoměrně mírně vlhká, bez vápníku a bez dlouhodobého zamokření. Vhodné pH je přibližně 4,0–5,5. Do běžné zahradní půdy se zapracuje kyselý vřesovištní substrát, rašelinná zemina, písek a jemná borová kůra. Těžká jílovitá zemina potřebuje odlehčení a drenáž, vápenitá půda vede k chloróze a slabému růstu. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do října. U podzimních výsadeb je důležitá zálivka až do zamrznutí půdy. Kořenový bal se před výsadbou dobře provlhčí a rostliny se vysazují ve stejné hloubce, v jaké rostly v kontejneru. Pro souvislý koberec se používá 7–9 rostlin na m², v nádobách podle průměru a požadované hustoty. Mulč z borové kůry, jehličí nebo štěpky pomáhá udržet kyselé prostředí, omezuje výpar a chrání mělký kořenový systém. Hnojení je střídmé, pouze hnojivem pro kyselomilné rostliny bez vápníku. Po zimě nebo brzy na jaře se keříky lehce zkracují pod odkvetlou část, nikdy hluboko do starého holého dřeva. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin dosahuje přibližně −20 až −25 °C. V nádobách je kořenový bal citlivější na promrzání a zimní vysychání, proto je důležitá drenáž, závětří a kontrola vlhkosti i v zimě.  

Autor: Kristýna | Revize: 11.08. 2026