Itea viržinská LITTLE HENRY 'Sprich' Itea virginica LITTLE HENRY 'Sprich'

Detailní popis produktu

Itea viržinská LITTLE HENRY 'Sprich' - opadavý severoamerický druh z vlhkých lesních okrajů, břehů a říčních niv východní části USA. Kultivar LITTLE HENRY 'Sprich' objevil Richard Feist v Kentucky jako spontánní mutaci kultivaru 'Meadowlark'. Do oběhu byl uveden pod obchodním jménem Little Henry a v USA byl patentován roku 1999, v Evropě je veden pod ochranou EU 9024. Oproti staršímu kultivaru 'Henry’s Garnet' roste nižší, kompaktnější a vytváří kratší, ale početné květní hrozny. V dospělosti obvykle dorůstá 0,6–0,9 m výšky a 0,8–1,2 m šířky, se široce mounded habitusem a obloukovitě se sklánějícími výhony. Listy jsou úzce eliptické, jemně pilovité, v sezóně tmavě zelené, na podzim se barví do karmínové, purpurové až vínově červené. V červnu až červenci nese husté, lehce vonné, krémově bílé klasy dlouhé přibližně 10–15 cm, které dobře vystupují před tmavým olistěním a lákají opylující hmyz. Po odkvětu si keř drží čistý, zapojený vzhled, proto se uplatňuje v menších zahradách, předzahrádkách, vřesovištních kompozicích, u jezírek i ve větších nádobách. Výsadbově dobře doplňuje pěnišníky, pierisy, kaliny, kapradiny, dlužichy nebo okrasné trávy s jemnou texturou.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v polostínu, v teplejších oblastech se osvědčuje světlý polostín a závětří, které omezuje zimní vysychání výhonů. Nejlépe roste v humózní, středně těžké půdě s dobrou drenáží, zároveň snáší trvale vlhčí stanoviště a okraje vodních prvků. Doporučené pH je 4,5–6,5, tolerováno bývá i kolem 7,0. Zálivka má být rovnoměrná zejména v prvních 1–2 sezónách po výsadbě, později obvykle snáší kratší přísušky, při dlouhodobém suchu však méně nasazuje květenství. Hnojení se zpravidla řeší jarním přídavkem kompostu nebo pomalu působícím hnojivem, mulč z kůry či listovky stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. Řez se provádí po odkvětu, protože květenství se zakládají na loňském dřevě, obvykle prosvětlením a odstraněním nejstarších výhonů u báze. Výsadba se nejčastěji provádí od března do května a od září do října, u kontejnerovaných rostlin i mimo tyto termíny při zajištění pravidelné zálivky. Vyzrálé keře jsou mrazuvzdorné přibližně do -28 °C, mladé výsadby lépe přezimují s mulčem. V nádobě se uplatní objem alespoň 20–40 l, drenážní vrstva a zimní izolace nádoby. Pro skupinové výsadby se volí rozestup přibližně 0,8–1,2 m, pro nízký lem 0,6–0,8 m. Z chorob se může objevit skvrnitost listů a při přemokření hniloba kořenů, ze škůdců ojediněle mšice nebo svilušky

Autor: Nikol | Revize: 8.4. 2026