Jabloň okrasná 'Szafer' Malus x zumi 'Szafer'

Detailní popis produktu

Jabloň okrasná 'Szafer' - polský kultivar vyšlechtěný Antonim Wróblewským v Arboretu Kórnik a uváděný od roku 1938. V některých starších sbírkách se objevuje také pod zařazením Malus × purpurea, v současných polských přehledech je však vedena jako Malus × zumi 'Szafer'. Tvoří menší opadavý strom nebo vícekmenný keř s široce zaoblenou korunou, v dospělosti vysoký přibližně 4–6 m a široký asi 3–5 m. Mladé listy při rašení nesou třešňově hnědý až bronzový nádech, během sezony se postupně mění na zelené a na podzim žloutnou. Květy se otevírají v dubnu až květnu téměř současně s rašením listů. Jsou poměrně velké, kolem 5–6 cm v průměru, světle růžové s jemným šeříkovým tónem a vytvářejí nápadný jarní efekt. Kvetení je atraktivní pro včely a další opylující hmyz. Po odkvětu se vyvíjejí drobná okrasná jablíčka tmavě červené až kaštanové barvy. Na větvích mohou vytrvávat dlouho do zimy, někdy až do ledna, a po opadu listů zůstávají výrazným barevným prvkem. Plody jsou určeny především k okrasnému využití a jako potrava pro ptactvo. Kultivar se dobře uplatní jako solitéra v trávníku, v předzahrádce, ve větších smíšených výsadbách nebo v přírodně laděných zahradách.

Pěstování: Dřín je svými nároky řazen mezi teplomilné ovocné dřeviny vápenitých půd. Nejvíce mu vyhovují neutrální nebo slabě alkalické půdy, slunné otevřené polohy, jižní, jihovýchodní i jihozápadní svahy. Snese i sušší podmínky, protože hluboce zakořeňuje a umí si zajistit vláhu i v podmínkách s nerovnoměrně rozloženými srážkami. Pouze v době dozrávání plodů potřebuje více vláhy, což dle sezóny je od srpna do září. Je plně mrazuvzdorný v dřevě i květu. Můžeme jej úspěšně pěstovat do nadmořské výšky až 600 m. Chladné polohy, zejména polohy s častým výskytem mlhy mu příliš nevyhovují. Nesnáší také zastínění ani polostín.  Zejména po výsadbě v období formování pěstitelského tvaru vyžaduje hlubší řez. Při výsadbě keře se ponechá 3–5 hlavních větví, které se zakrátí přibližně o jednu třetinu až polovinu. Řez se opakuje první tři roky pěstování. Při výsadbě štěpovance je možné zapěstovat korunku s terminálem nebo bez něj (dutou korunu) podobným způsobem jako u jádrovin nebo peckovin. Protože dřín plodí na jednoletém obrostu, jehož produkce je přirozeně dostatečná, řez spočívá pouze v prosvětlování keře nebo koruny.   V lidovém léčitelství jsou dodnes dřínky doporučovány při trávicích potížích, především střevních problémech, jak akutních (jako jsou průjmy a břišní křeče), tak i chronických. Léčivé účinky plodů dřínu jsou známy už od starověku. Využitelné z tohoto hlediska jsou všechny části rostliny (kůra, kořeny, výhonky, plody). Kůra, kořeny či výhonky byly užívány například proti horečce. Plody je možné využít při střevních onemocněních. Léčiva vyrobená z listů, květů i plodů se dají využít při léčbě zažívacích problémů, chudokrevnosti, onemocnění jater nebo ledvin. Čerstvá zahuštěná šťáva získaná z plodů se využívá při léčbě cukrovky. Zahuštěná šťáva se v tradiční medicíně používá i při léčbě kožních onemocnění. Dužina plodů a olej získaný z pecek jsou využitelné na léčbu a regeneraci poškozených kožních tkání.   Dřínky lze kombinovat i s jinými, méně hodnotnými druhy ovoce. V jihozápadní Evropě se plody dřínů s oblibou zpracovávají do kompotů a zavařenin. Kulinárně zajímavé je použití dřínku do míchaných kompotů s brusinkami a hruškami jako přílohy ke zvěřině. Plody se také konzervují sušením nebo mražením. Sušenou mletou dužinou se rovněž sypou rožněná masa. Ze sušených dřínku se podobně jako z šípků připravuje chutný čaj. Z plodů se taktéž vyrábí chutný sirup s vysokým obsahem vitamínů. Ovoce lze nakládat do lihu, popřípadě z něj vyrábět víno nebo destilát.   Kromě vitamínů, antokyanů a fenolických látek obsahují plody dřínu i vysoké množství kyselin a pektinu, které mají vliv na želírovací schopnosti. Dřín se tak logicky již po staletí využívá pro přípravu marmelád, rosolu a kompotu. Při zpracování na potravinářské výrobky je většinou nutné přidávat dostatek cukru.