Jalovec obecný 'Goldschatz'

Detailní popis produktu

Jalovec obecný 'Goldschatz' - patří mezi nízké, pomalu rostoucí kultivary původního evropského druhu, který je rozšířen v chladnějších oblastech Evropy a Asie. Druh běžně osídluje sušší stráně, vřesoviště a světlé borové lesy, což vysvětluje jeho výbornou odolnost vůči větru, slunci i chudším půdám. Kultivar 'Goldschatz' se vyznačuje kompaktním, široce rozprostřeným habitem, v němž jednotlivé větve vytvářejí nízký, mírně klenutý porost vysoký přibližně 0,3-0,4 m a široký 1-1,2 m. Jehlice jsou jehlicovité, krátké a pichlavé, převážně zlatožluté na mladých výhonech, zatímco starší porost postupně přechází do žlutavě zelených tónů. Barva zůstává výrazná po celý rok, nejintenzivnější bývá na jaře a při pěstování na plném slunci. Jalovec je dvoudomý, jarní květy jsou nenápadné, na samičích rostlinách se mohou objevovat malé kulovité šištice modravě ojíněné barvy, které však nejsou určeny k jídlu. Jde o čistě okrasný kultivar s dekorativní hodnotou v plošných výsadbách. Uplatní se ve skalkách, štěrkových záhonech, suchých svazích, na okrajích jehličnatých skupin i v menších nádobách. Jeho zlatožluté jehličí vytváří příjemný kontrast k tmavozeleným formám borovic a jalovců, dobře ladí s šedolistými trvalkami, jako jsou divizny či kavyly a vnáší světelný akcent do moderních minimalistických výsadeb.

Jalovec obecný je stálezelený, pomalu rostoucí jehličnan, který patří mezi naše původní dřeviny a je rozšířený téměř po celé Evropě. V přírodě se vyskytuje ve formě vzpřímených keřů, menších stromků nebo rozprostřených keřů, v závislosti na podmínkách stanoviště a konkrétní varietě. Dorůstá obvykle do výšky 2 až 5 m, ale existují i zakrslé nebo plazivé formy. Má jehlicovité, pichlavé jehlice dlouhé 1-2 cm, často stříbřitě ojíněné, vyrůstající v trojčetných přeslenech. Typickou ozdobou jsou modročerné kulaté plody - jalovčinky, které dozrávají až druhým rokem. Díky své přirozené odolnosti a výraznému vzhledu je oblíbeným prvkem v okrasných i přírodě blízkých výsadbách.

Pěstování: Preferuje slunné stanoviště, kde se projeví nejvýraznější zlaté zbarvení výhonů. Lehké zastínění snese, avšak barva je méně intenzivní. Stanoviště má být vzdušné, suché až mírně vlhké, bez trvalého zimního zatížení mokrým sněhem. Půda dobře propustná, písčitohlinitá až kamenitá, s reakcí ideálně kolem pH 6-7,5, přičemž jalovec snáší i chudší a lehce kyselé či mírně zásadité podmínky. Rostliny se vysazují od března do listopadu jako kontejnerované sazenice. V těžkých půdách pomůže drenážní vrstva štěrku a částečné odlehčení pískem. Po výsadbě se udržuje pravidelná zálivka do prokořenění, později dobře snáší sucho a zálivka je potřebná jen při déletrvajících letních vedrech. Přihnojování bývá minimální, zpravidla postačí jednorázová jarní dávka hnojiva pro jehličnany s nízkým obsahem dusíku. Povrch půdy lze zamulčovat štěrkem, který podporuje dobré vybarvení jehličí a zabraňuje zaplevelení. Řez není nutný, pouze se odstraňují suché či poškozené větve na jaře. Mrazuvzdornost se běžně pohybuje kolem -28 °C, díky čemuž bez problémů přezimuje i ve vyšších polohách. Na podmáčených místech může trpět hnilobou kořenů, v příliš hustých výsadbách se mohou objevit houbové choroby výhonů. Pro vytvoření půdopokryvného efektu se používá zhruba 2-3 rostliny na 1 m², při výsadbě do skupin s jinými dřevinami jsou vhodné rozestupy kolem 0,8-1 m.

Autor: Jana | Revize: 28.11. 2025