Jalovec polehlý 'Glacier'

Detailní popis produktu

Jalovec polehlý 'Glacier' - patří mezi velmi nízké, pomalu rostoucí kultivary severoamerického druhu, který v přírodě osidluje skalnaté stráně, písečné návěje a chladné, větrné lokality v Kanadě a severních oblastech USA. Přirozeně se přizpůsobuje chudým, kamenitým a písčitým půdám, což se u kultivaru 'Glacier' odráží v malé náročnosti na živiny a vysoké odolnosti vůči suchu. Byl nalezen v roce 1980 v přírodní rezervaci Glacier ve Skalistých horách a vybrán pro nezvykle světlé, ledově modré jehličí. V podmínkách střední Evropy vytváří velmi nízký, plošně se rozrůstající keř, který po 10 letech dosahuje zpravidla 0,1-0,2 m výšky a kolem 1 m šířky, ve stáří až 1,5 m podle stanoviště. Větve se poléhají těsně nad povrchem půdy a z centra rostliny vyzařují jemné, hustě větvené výhonky, které tvoří souvislý jehličnatý koberec. Jehlice jsou drobné, šupinovité až jehlicovité, na jaře stříbřitě namodralé, v létě ledově modré a v zimě často lehce ztmavnou do šedomodrého odstínu. Rostlina je stálezelená, bez výrazného sezónního kvetení, případné drobné šištice se objevují jen nenápadně a mají pouze dekorativní význam. 'Glacier' nachází využití jako půdopokryvná dřevina na svahy, kde pomáhá omezit erozi, ve skalkách, vřesovištních výsadbách a v předzahrádkách. Dobře se uplatní také v nádobách na vyvýšených zídkách, kde jeho převisající výhony měkce překrývají hrany. V kompozici vytváří klidné pozadí pro vyšší jehličnany i listnaté keře a hezky kontrastuje s rostlinami se žlutým nebo vínovým olistěním.

Jalovec polehlý je nízký, plazivý jehličnan pocházející ze Severní Ameriky, oblíbený pro svou schopnost vytvářet hustý, široce rozprostřený koberec. Dorůstá výšky kolem 15-30 cm a šířky až 2-3 m, což z něj činí ideální půdopokryvnou rostlinu. Jeho větve se plazí po zemi a snadno zakořeňují, to pomáhá stabilizovat půdu a zabraňuje erozi. Jehlice jalovce poléhavého jsou jemné, šupinovité, v odstínech modrozelené až stříbřitě modré, často s proměnlivou barvou v průběhu roku, kdy mohou na podzim a v zimě získat i purpurové odstíny. Jalovec má rád slunné stanoviště a dobře propustné, spíše sušší půdy. Snáší mráz, sucho i větrné podmínky, naopak nemá rád přemokřené a těžké půdy.

Pěstování: Pro pěstování jalovce polehlého je vhodné slunné stanoviště, kde se plně projeví modrostříbrné zbarvení jehličí a hustota porostu. Lehčí polostín snese, ale rostliny bývají řidší a barva tmavne. Stanoviště má být spíše suché až mírně vlhké, dobře provzdušněné a bez dlouhodobého zimního zatížení těžkým sněhem. Půda se volí propustná, písčitohlinitá až hlinitá, bez trvalého zamokření. Nejlépe vyhovuje reakce v rozmezí pH přibližně 5-6,5, tedy půda kyselá až mírně kyselá, bohatá na hrubší minerální složku. Vysazují se kontejnerované rostliny od března do listopadu do jam o něco širších než kořenový bal, v těžších půdách je vhodné přidat drenážní vrstvu štěrku a zapravit do půdy písek. Po výsadbě se udržuje pravidelná, ale spíše střídmá zálivka, dokud rostliny dobře neprokoření. Později jalovec snáší delší přísušky a zálivka se omezuje na období výrazného sucha. Přihnojování nebývá nutné, postačí lehká jarní dávka hnojiva pro jehličnany. Povrch půdy je možné mulčovat minerálním mulčem nebo drcenou kůrou, čímž se omezí růst plevelů a výkyvy vlhkosti. Řez je minimální, obvykle se na jaře pouze odstraní suché či poškozené větve a případně se upraví okraje porostu podél cest. V našich podmínkách je mrazuvzdorný přibližně do -29 °C a patří mezi spolehlivé dřeviny i pro chladnější oblasti. Na těžkých, dlouhodobě podmáčených půdách může trpět hnilobami kořenů a v přehoustlých, nevětraných výsadbách bývá náchylnější k houbovým chorobám výhonů. Pro vytvoření souvislého půdopokryvného porostu se používá přibližně 2-3 rostliny na 1 m², v kombinaci s vyššími dřevinami postačí rozestupy 0,8-1 m, aby se porost během několika let rovnoměrně zapojil.

Autor: Jana | Revize: 28.11. 2025