Japonská vistárie

Detailní popis produktu

Japonská vistárie - pochází z Japonska a Koreje a v přírodě šplhá po keřích a menších stromech. V češtině se jí říká letní či japonská vistárie, i když do rodu Wisteria již botanicky nepatří. Tvoří opadavou, jemně ovíjivou liánu s tenkými, dřevnatými výhony. Listy jsou lichozpeřené, 9–13četné, leskle zelené, na podzim žloutnou. V podmínkách ČR dorůstá obvykle 3–5 m výšky a 2–3 m šířky, roste pomaleji než běžná vistárie, lépe se drží na mřížích a nepřetěžuje konstrukce. Kvete v červenci a srpnu štíhlými, často větvenými hrozny 10–20 cm, s drobnými květy bělavě až nažloutle krémové barvy. Květy jsou nenápadnější než u Wisteria floribunda, působí však křehce a přirozeně a lákají hmyz. Po odkvětu nasazuje úzké, hladké lusky se semeny. Využití má u teplých stěn, na pergolách a obloucích, případně jako solitér na volném slunci. Dobře funguje i v nádobách na chráněných terasách, kde nabídne pozdní kvetení, když jarní vistárie již odkvetly. V kompozici se doplňuje s japonskými javory, hortenziemi a okrasnými travami, jemný habitus kontrastuje s velkolistými dřevinami.

Pěstování: Vistárie potřebuje k růstu silnou oporu, počítejte s tím, že za pár let může dorůst 10-ti metrů. Sázíme na teplé a slunečné místo. První 2 až 3 roky věnujeme vistáriím zvláštní péči, pravidelně hnojíme a zaléváme, v polovině léta je důležité přihnojit hnojivem s draslíkem, aby pletiva na podzim vyzrála. Na zimu je vhodné v prvních letech rostlinu přikrýt chvojím. V krutých zimách může omrznout, ale obvykle opět obrazí. Před výsadbou ponoříme květináč s rostlinou do nádoby s vodou, dokud se důkladně nenasákne. Vykopeme jámu o rozměrech 40x40x40 cm, na dno dáme 10 cm vrstvu dobře rozloženého hnoje nebo kompostu a zasadíme. Sázíme o 1-2 cm hlouběji, než rostla původně. Zasaďte alespoň 30 cm od stěny nebo jiné rostliny. Řez: Vistárie vyžadují pravidelný řez, bez něj by začali kvést klidně až po 15 letech.  Při výsadbě zkrátíme hlavní výhon na 50-70 cm, postranní výhony sestřihneme na 3 pupeny. Během vegetace, když postranní jednoleté výhony dosáhnou 25 cm, zaštípneme je za 3. až 4. listem (kratší než 15 cm nezkracujeme). Hlavní letorost nezkracujeme. Když letorosty vyrostlé z bočních zkrácených jednoletých výhonů dosáhnou délky 25 cm, zaštípneme je za 5. až 6. listem, kratší necháváme. Letní řez opakujeme ještě dvakrát, když zaštípnuté výhony dosáhnou 15 až 20 cm. Hlavní letorost necháme růst! Druhý rok v předjaří, když nehrozí mrazy, seřízneme výhony vyrostlé v loňském roce za 5. až 6. pupenem, kratší větvičky neřežeme. Terminál neřežeme vůbec. Během vegetace, když postranní jednoleté výhony dosáhnou 25 cm, zaštípneme je za 3. až 4. listem. Toto opakujeme, pokud letorosty dosáhnou 25 cm. Hlavní letorost necháme růst. Třetí rok po vysazení by na postranních větvích měli být květní pupeny na dvouletém dřevě loňských výhonů. Když jsou prodlužující výhony dlouhé a silné, zkrátíme je v předjaří za 5. až 6. pupenem, všechny ostatní pod hlavním výhonem zkrátíme za 3. až 4. pupenem, kratší a slabší výhony, které rostou šikmo a vodorovně, necháme, na těchto větévkách se tvoří květní pupeny. V létě opět zaštipujeme letorosty, které přesáhnou 25 cm. V dalších letech již obvykle vistárie řez nepotřebuje, zvýšená tvorba květonosných větviček oslabí růst. Když terminál přesáhne požadovanou výšku, vyvažte ho do vodorovné polohy. U starších rostlin již jen udržovacím řezem bráníme nežádoucímu růstu. 

 Autor: Nikol | Revize: 11.11.2025