Jedle plstnatoplodá 'Argentea' Abies lasiocarpa 'Argentea'

Detailní popis produktu

Jedle plstnatoplodá 'Argentea'  - mimořádně ušlechtilý a barevně výrazný kultivar, který patří k nejkrásnějším stříbřitým formám tohoto druhu díky svému intenzivnímu a velmi světlému vybarvení. Tento kultivar roste poměrně pomalu a vytváří velmi pravidelnou, úzce kuželovitou až štíhlou korunu, přičemž v dospělosti dosahuje výšky obvykle mezi 5 až 8 metry a šířky kolem 1,5 až 2,5 metru, což z něj činí ideální volbu pro středně velké zahrady nebo jako elegantní vertikální dominantu do omezených prostor. Nejvýraznějším znakem tohoto kultivaru je jeho jehličí, které je husté, měkké a má nápadnou, téměř křídově stříbřitě modrou barvu, která v zahradě září a vytváří silný kontrast s tmavšími dřevinami. Tento kultivar je vysoce ceněn pro svou absolutní mrazuvzdornost a schopnost udržet si svůj štíhlý habitus i barvu po celý rok, navíc jeho hladká, stříbřitě šedá kůra skvěle doplňuje celkový chladivý vzhled rostliny. Stonky jsou krátké a velmi pevné, rostou v pravidelných patrech a díky svému strmějšímu úhlu výborně odolávají tlaku sněhu, aniž by docházelo k poškození koruny.  V zahradě se tento kultivar uplatní jako nepřehlédnutelný solitér v trávníku, součást vřesovištních kompozic nebo jako reprezentativní prvek v blízkosti moderní architektury.

Jedle plstnatoplodá je stálezelený jehličnan, který je původním druhem v severozápadních částech Severní Ameriky, včetně horských oblastí Kanady a Spojených států. Tato jedle je známa svou špičatou, kuželovitou korunou a symetrickým tvarem. Má krátké, měkké jehlice, které jsou světle zelené až modro-zelené barvy, přičemž spodní strana jehlic může být stříbrně bílá. Kůra na kmenech je hladká, červeno-hnědá nebo šedo-hnědá. Abies lasiocarpa je odolná vůči chladnému podnebí a může růst v různých typech půd, především však preferuje vlhké, dobře odvodněné půdy. Tento druh jedle obvykle prosperuje v horských oblastech nebo ve vyšších nadmořských výškách. Je oblíbená pro svůj estetický vzhled a schopnost růst ve více drsných podmínkách. Stromovité typy jsou vhodné jako solitéry, obzvláště ale vynikají ve stejnorodých rozvolněných skupinách, nižší až stěsnané kultivary se hodí do větších skalek a vřesovišť. Vynikají také ve výsadbách trvalek a nízkých růží.

Pěstování: V našich podmínkách se kultivar nejlépe uplatní na slunci nebo v lehkém polostínu, v chladnějším mikroklimatu bez letního úpalu a s dostatkem vzdušné vlhkosti. Půda bývá ideální humózní, mírně kyselá přibližně pH 4,5–6,0, rovnoměrně vlhká, ale dobře odvodněná. V těžkých jílech prospívá příměs štěrku a výsadba do mírně vyvýšeného místa, jedle obecně nesnášejí dlouhodobé přemokření. Zálivka je důležitá zejména v prvních dvou letech po výsadbě a v obdobích sucha, později rostlina zvládá krátkodobé přísušky lépe než stojatou vodu. Hnojení se volí mírné, na jaře stačí kompost nebo hnojivo pro jehličnany, koncem léta se upřednostňuje draslík. Řez se běžně neprovádí, pouze se odstraňují poškozené větve. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí přibližně do -28 °C, mladé rostliny ocení ochranu kořenů mulčem. Doba výsadby kontejnerovaných rostlin je obvykle březen – říjen. Za sucha se mohou objevit svilušky, na oslabených rostlinách mšice, v zamokřených půdách houbové choroby kořenů. Pro solitéru se volí odstup zhruba 2–3 m, do skupin se sází přibližně 1,5–2,5 m od sebe. V chráněných polohách se osvědčuje mulč i proto, že stabilizuje teplotu a vlhkost kořenů. V místech s vyšším obsahem vápníku v půdě se mohou jehlice zbarvovat do méně intenzivní modři, proto je výhodná mírně kyselá reakce. V blízkosti posypové soli u komunikací se doporučuje odstup, aby nedocházelo k hnědnutí jehlic v předjaří.

Autor: Kamila | Revize: 5. 3. 2026