Jedle plstnatoplodá 'Jan Pavel' Abies lasiocarpa 'Jan Pavel'

Detailní popis produktu

Jedle plstnatoplodá Jan Pavel' - představuje výjimečný český kultivar s pravidelným, přísně kuželovitým habitem. Tento neopadavý jehličnan patří mezi pomalu rostoucí dřeviny, kdy v dospělosti dosahuje výšky kolem 200 až 300 centimetrů při šířce přibližně 100 až 150 centimetrů. Rostlina vyniká hustým zavětvením a krátkými, měkkými jehlicemi, které mají atraktivní stříbřitě modrou až ocelovou barvu. Tato jedle je plně mrazuvzdorná až do -34 °C a velmi dobře snáší i vyšší polohy. Původem se jedná o čarověník nalezený v Krkonoších, pojmenovaný na počest papeže Jana Pavla II. Hlavní estetický přínos kultivaru spočívá v jeho strukturní stabilitě a barevné stálosti po celý rok. Kvetení probíhá v květnu, kdy se objevují nenápadné samčí a samičí šištice. Šišky jsou vzpřímené, válcovité a před dozráním mají tmavě fialový odstín, což vytváří působivý kontrast k namodralému jehličí. 'Jan Pavel' je jednodomá a samosprašná dřevina. Díky svému kompaktnímu růstu nevyžaduje žádný řez pro udržení tvaru. Při výsadbě do skupin se doporučuje dodržovat rozestup 150 až 200 centimetrů, aby vynikl přirozený solitérní charakter každého jedince. Pro souvislejší zapojení v zahradní kompozici se vysazuje 1 kus na m². Ideální jako solitéra do menších zahrádek.

Jedle plstnatoplodá - statný jehličnan, který dorůstá do výšky 20 - 30 m. Koruna je většinou úzce kuželovitá, štíhlá, větve jsou uspořádány horizontálně. Borka je šedá, postupně rýhovatí. Jehlice nemají standardní uspořádání, rostou všemi směry, jsou ploché, 2 - 3 cm dlouhé a 1,5 - 2 mm široké. Na líci mají modrozelené zbarvení a jsou sivě ojíněné, na rubu mají 2 bílé pruhy. Samčí šištice mají zelenavé vybarvení s purpurovým nádechem. Šišky rostou přímo, jsou 6 - 12 cm dlouhé. Strom je vhodnou solitérní rostlinou do větší zahrady.

Pěstování: V našich podmínkách se kultivar nejlépe uplatní na slunci nebo v lehkém polostínu, v chladnějším mikroklimatu bez letního úpalu a s dostatkem vzdušné vlhkosti. Půda bývá ideální humózní, mírně kyselá přibližně pH 4,5–6,0, rovnoměrně vlhká, ale dobře odvodněná. V těžkých jílech prospívá příměs štěrku a výsadba do mírně vyvýšeného místa, jedle obecně nesnášejí dlouhodobé přemokření. Zálivka je důležitá zejména v prvních dvou letech po výsadbě a v obdobích sucha, později rostlina zvládá krátkodobé přísušky lépe než stojatou vodu. Hnojení se volí mírné, na jaře stačí kompost nebo hnojivo pro jehličnany, koncem léta se upřednostňuje draslík. Řez se běžně neprovádí, pouze se odstraňují poškozené větve. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí přibližně do -28 °C, mladé rostliny ocení ochranu kořenů mulčem. Doba výsadby kontejnerovaných rostlin je obvykle březen – říjen. Za sucha se mohou objevit svilušky, na oslabených rostlinách mšice, v zamokřených půdách houbové choroby kořenů. Pro solitéru se volí odstup zhruba 2–3 m, do skupin se sází přibližně 1,5–2,5 m od sebe. V chráněných polohách se osvědčuje mulč i proto, že stabilizuje teplotu a vlhkost kořenů. V místech s vyšším obsahem vápníku v půdě se mohou jehlice zbarvovat do méně intenzivní modři, proto je výhodná mírně kyselá reakce. V blízkosti posypové soli u komunikací se doporučuje odstup, aby nedocházelo k hnědnutí jehlic v předjaří.

Autor: Lucie | Revize: 11.3. 2026