Jedle plstnatoplodá 'Compacta' Abies lasiocarpa 'Compacta'

Detailní popis produktu

Jedle plstnatoplodá 'Compacta' - nízký, pomalu rostoucí kultivar ceněný pro svůj hustý a pravidelný habitus. pochází ze západní části Severní Ameriky, kde roste ve vyšších polohách s dlouhou zimou a čistým vzduchem. Kultivar 'Compacta' je výběr s výrazně zpomaleným růstem a pravidelně kuželovitým, velmi hustým habitem. V dospělosti v zahradách nejčastěji dorůstá přibližně 2–3 m výšky a 1–2 m šířky, roční přírůstky se často pohybují kolem 5–10 cm. Jehlice jsou krátké, zhruba 15–25 mm, hustě uspořádané a barevně modrozelené až stříbřitě modré, takže kultivar působí svěže i v zimě. Šišky druhu jsou vzpřímené, podlouhle vejčité, přibližně 6–10 cm, u kultivaru se však nasazují spíše zřídka. Využití je všestranné, od solitéry v trávníku přes vřesoviště až po kamenné a štěrkové záhony, kde vynikne kontrast mezi modrým olistěním a tmavší zelení okolních dřevin. Díky pevné stavbě koruny dobře snáší sníh, přesto se u hustých jedlí po těžkém mokrém sněhu vyplatí setřesení, aby se výhony nerozevíraly. V nádobách se pěstuje v hlubším kontejneru s drenáží, se substrátem pro jehličnany a příměsí hrubšího písku, zimní nádoba se chrání proti promrznutí obalem.

Jedle plstnatoplodá je stálezelený jehličnan, který je původním druhem v severozápadních částech Severní Ameriky, včetně horských oblastí Kanady a Spojených států. Tato jedle je známa svou špičatou, kuželovitou korunou a symetrickým tvarem. Má krátké, měkké jehlice, které jsou světle zelené až modro-zelené barvy, přičemž spodní strana jehlic může být stříbrně bílá. Kůra na kmenech je hladká, červeno-hnědá nebo šedo-hnědá. Abies lasiocarpa je odolná vůči chladnému podnebí a může růst v různých typech půd, především však preferuje vlhké, dobře odvodněné půdy. Tento druh jedle obvykle prosperuje v horských oblastech nebo ve vyšších nadmořských výškách. Je oblíbená pro svůj estetický vzhled a schopnost růst ve více drsných podmínkách. Stromovité typy jsou vhodné jako solitéry, obzvláště ale vynikají ve stejnorodých rozvolněných skupinách, nižší až stěsnané kultivary se hodí do větších skalek a vřesovišť. Vynikají také ve výsadbách trvalek a nízkých růží.

Pěstování: V našich podmínkách se kultivar nejlépe uplatní na slunci nebo v lehkém polostínu, v chladnějším mikroklimatu bez letního úpalu a s dostatkem vzdušné vlhkosti. Půda bývá ideální humózní, mírně kyselá přibližně pH 4,5–6,0, rovnoměrně vlhká, ale dobře odvodněná. V těžkých jílech prospívá příměs štěrku a výsadba do mírně vyvýšeného místa, jedle obecně nesnášejí dlouhodobé přemokření. Zálivka je důležitá zejména v prvních dvou letech po výsadbě a v obdobích sucha, později rostlina zvládá krátkodobé přísušky lépe než stojatou vodu. Hnojení se volí mírné, na jaře stačí kompost nebo hnojivo pro jehličnany, koncem léta se upřednostňuje draslík. Řez se běžně neprovádí, pouze se odstraňují poškozené větve. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí přibližně do -28 °C, mladé rostliny ocení ochranu kořenů mulčem. Doba výsadby kontejnerovaných rostlin je obvykle březen – říjen. Za sucha se mohou objevit svilušky, na oslabených rostlinách mšice, v zamokřených půdách houbové choroby kořenů. Pro solitéru se volí odstup zhruba 2–3 m, do skupin se sází přibližně 1,5–2,5 m od sebe. V chráněných polohách se osvědčuje mulč i proto, že stabilizuje teplotu a vlhkost kořenů. V místech s vyšším obsahem vápníku v půdě se mohou jehlice zbarvovat do méně intenzivní modři, proto je výhodná mírně kyselá reakce. V blízkosti posypové soli u komunikací se doporučuje odstup, aby nedocházelo k hnědnutí jehlic v předjaří.

Autor: Kristýna | Revize: 18.02.2026