Jedlovec kanadský Tsuga canadensis

Detailní popis produktu

Jedlovec kanadský - mohutný stálezelený jehličnan původem z chladných a vlhkých lesů východní Severní Ameriky, kde roste i pod zápojem a podél potoků. V evropských parcích se pěstuje od 18. století a ceněná je jeho mimořádná snášenlivost polostínu až stínu. Vytváří pravidelnou, jemně převislou, kuželovitou korunu s měkkou texturou jehlic. Jehlice bývají 8–15 mm dlouhé, tmavozelené, na rubu se dvěma nápadnými světlými proužky. Na jaře raší svěže zelené konce výhonů, které zvýrazní kresbu plochých vějířků větviček. Květy jsou nenápadné v květnu, na podzim dozrávají drobné šištice dlouhé kolem 2 cm, hnědé až šedohnědé. Jméno jedlovec bývá zaměňováno s jedovatými bolehlavy, ty však patří k bylinám a s Tsuga nesouvisí. Druh se uplatní jako solitéra do větších zahrad, do přírodně laděných skupin s pěnišníky a kapradinami i jako clona, která působí klidně a měkce.

Pěstování: Stálezelený jehličnan vhodný do chladnějších a vlhčích poloh, kde netrpí letním přehříváním. Nejlépe prosperuje v polostínu až ve světlém stínu, na slunci se osvědčuje pouze při trvale vlhké půdě a vyšší vzdušné vlhkosti. Vhodné je závětří bez vysušujících zimních větrů, v teplých nížinách prospívá v chladnějším mikroklimatu. Půda bývá nejvhodnější humózní, kyprá a rovnoměrně vlhká, s funkční drenáží, aby kořeny nestály ve vodě bez kyslíku. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5, na vápenitých půdách se může objevit žloutnutí jehlic. Kontejnerované rostliny se vysazují zhruba od března do listopadu mimo období zmrzlé půdy, v teplém období je důležitá pravidelná zálivka do úplného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snáší jen krátké přísušky, odolnost k suchu je nízká, delší sucho podporuje svilušky a zasychání konců výhonů. Hnojení se volí střídmé, na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro kyselomilné dřeviny, pozdní dusík po červenci se omezuje. Řez nebývá nutný, provádí se sanitárně koncem zimy, případně lehké tvarování po rašení. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a teplotu kořenů. Pěstování v nádobě je možné hlavně u zakrslých kultivarů, potřebná je drenáž a zimní ochrana nádoby proti promrznutí balu, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně okolo -29 až -34 °C, mladé výsadby jsou citlivější na zimní vysychání. Z chorob se mohou objevit fytoftorové hniloby kořenů při přemokření, ze škůdců mšice, puklice a svilušky. Pro solitérní výsadbu se ponechává rozestup přibližně 6–10 m, u menších kultivarů 1,5–3 m.

Autor: Nikol | Revize: 20.2. 2026