Klanopraška červenokvětá - samice Schisandra rubriflora - samice

Detailní popis produktu

Klanopraška červenokvětá - samice - tato vzácná a vysoce dekorativní popínavá liána vnese do zahrady nádech asijské exotiky díky svým unikátním, temně červeným květům a bohatým převislým hroznům šarlatových plodů. Rostlina roste středně bujně jako opadavý, listnatý keř, jehož výhony se ovíjejí kolem opor a v dospělosti dosahují výšky 3 až 4 metrů. Na rozdíl od známější klanoprašky čínské je tento druh ceněn především pro svou mimořádnou estetickou hodnotu, která skvěle doplňuje jak moderní, tak tradičně pojaté zahradní kompozice. Jedná se o striktně dvoudomou, samičí rostlinu. To znamená, že pro vývoj dekorativních plodů je bezpodmínečně nutné vysadit v její blízkosti samčího opylovače stejného druhu (Schisandra rubriflora). V průběhu května a června se na liáně objevují nádherné, sytě tmavě červené květy. Jsou jednoduché, pohárkovitého tvaru a elegantně převisají na dlouhých stopkách z paždí listů, což rostlině dodává velmi dramatický a přitažlivý vzhled. Po úspěšném opylení se z květů vyvíjejí nápadné, sytě červené až purpurové bobule o velikosti hrachu, které jsou uspořádané v dlouhých, visících klasech. Plody dozrávají na konci léta a na podzim a obsahují širokou škálu tonizujících látek a vitamínů. Celkový vzhled liány perfektně dotvářejí menší, tvarově vejčité až eliptické listy, které mají svěží zelenou barvu, jemně pilovitý okraj a na podzim se vybarvují do jasně žlutých odstínů. Je ideální volbou pro popínání pergol, treláží, plotů nebo stěn chráněných vnitrobloků, kde vytvoří hustou, barevně atraktivní stěnu. Rostlina vykazuje dobrou mrazuvzdornost (až do -20 °C), v mládí a v chladnějších polohách je však vhodné chránit kořenovou zónu zimním mulčováním. Při výsadbě dodržujte rozestup mezi rostlinami 1,5 až 2 metry.

Pěstování: Vyžaduje chráněné, polostinné stanoviště, ideálně se spodní částí rostliny (kořeny) ve stínu a horní částí na slunci, podobně jako plaménky (Clematis). Ostrý polední úpal může popálit listy, v hlubokém stínu naopak méně kvete. Ideálním typem půdy je hluboká, humózní, mírně vlhká a dobře propustná hlinitopísčitá zemina s mírně kyselým až neutrálním pH. Rostlina nesnáší trvalé zamokření, v němž jí uhnívají kořeny, ale zároveň je velmi citlivá na vyschnutí svrchní vrstvy půdy. Zálivka musí být pravidelná a vydatná, zejména během horkých letních měsíců, aby půda zůstávala neustále mírně vlhká, velmi pomáhá silná vrstva mulče (např. listovky nebo kůry), která udržuje kořeny v chladu a vlhku. Hnojení se provádí na jaře zapravením vyzrálého kompostu nebo aplikací organického hnojiva pro kyselomilné dřeviny. Střih se provádí v předjaří (konec února až březen) před rašením. Odstraňují se suché, poškozené nebo příliš zahušťující výhony a zkracují se postranní větve za 3.–5. pupenem, což stimuluje tvorbu květonosného obrostu. Vzhledem k tomu, že se jedná o ovíjivou liánu, vyžaduje pevnou oporu (pergolu, mříž, treláž), ke které se zpočátku vyvazuje. Při výsadbě více jedinců se doporučují rozestupy 1–1,5 metru. Mrazuvzdornost je v našich podmínkách dobrá (do cca -15 °C až -20 °C), avšak mladé rostliny a jarní rašící výhony mohou poškodit pozdní mrazíky, proto je vhodná chráněná poloha a zimní ochrana báze rostliny.

Autor: Lucie | Revize: 3.6. 2026