Kohoutek alpský 'Rosea' - Lychnis alpina 'Rosea' Lychnis alpina 'Rosea'

Detailní popis produktu

Kohoutek alpský 'Rosea' - syn. Silene suecica. Je nízká trsnatá trvalka z čeledi hvozdíkovitých pocházející z arktických a alpinských oblastí Evropy a Severní Ameriky, kde roste v řídkých porostech na kamenitých sutích a štěrbinách skal, často v silikátových půdách s nízkým obsahem živin. V zahradě vytváří přízemní růžici úzkých, mírně ojíněných listů a kompaktní polštář vysoký zhruba 15 cm a široký okolo 20 cm. Od května do července vyrůstají krátké, jen řídce olistěné stonky zakončené hlávkami 10–20 drobných květů. Okvětní lístky jsou sytě růžové, jemně vykrojené, květy mají průměr přibližně 6–12 mm a působí jako barevné body mezi kameny. Po odkvětu se tvoří tobolky se semeny, díky nimž se v propustných štěrkových partiích může udržet samovýsevem. Rostlina poskytuje nektar a pyl drobným opylovačům a dobře zapadá do kompozic se suchomilnými skalničkami, například s tařičkou, lomikamenem, nízkými zvonky nebo mateřídouškou. V porovnání s vyššími druhy rodu kohoutek zůstává 'Rosea' stabilně nízký a nepřerůstá okolní výsadby. Je ideální pro zahradníky, kteří hledají rostliny s atraktivními květy pro slunné záhony, skalky nebo okraje záhonů a skalky.

Pěstování: Nejvhodnější je plné slunce, v teplejších nížinách prospívá i lehký polostín s prouděním vzduchu. Půda bývá lehká, štěrkovitá až písčitá a velmi dobře drenážovaná, s pH přibližně 6,0–7,5. Dlouhodobé zimní přemokření a těžké jíly zkracují životnost, proto se často používá příměs drti, štěrku nebo pemzy a výsadba do vyvýšené skalky či koryta. Zálivka se udržuje spíše střídmá, po zakořenění rostliny snášejí sušší období, přesto v nádobě vyžadují pravidelnější kontrolu vlhkosti. Přihnojování se volí mírné, vhodnější je tenká jarní vrstva vyzrálého kompostu než vysoké dávky dusíku, které podporují měkké pletivo. Odkvetlá květenství lze odstranit pro čistý vzhled, část se ponechává pro vysemenění. Sazenice se vysazují od března do října, s rozestupy kolem 20–25 cm, což odpovídá asi 15 rostlinám na m². Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se uvádí přibližně do -34 °C, rozhodující je suchá zimní drenáž a nezaplevelený trs. Pro pěstování ve skalkách bývá výhodná vyšší drenáž. Z chorob se může objevit padlí při přehoustlé výsadbě a přehnojení, ze škůdců občas slimáci v mladé výsadbě, jinak bývá druh málo problematický. Pro začátečníky je praktické držet se jednoduchého pravidla: více štěrku než rašeliny a žádná stojatá voda u kořenů. Vhodné je také jemné štěrkové mulčování, které udržuje krček suchý a zvýrazní polštářovitý habitus. Trsy se zpravidla nedělí často, ale obnova z vlastního výsevu nebo výsadba nových sazenic po 3–4 letech udrží porost svěží.

Autor: Kristýna | Revize: 02.02. 2026