Kohoutek luční - Lychnis flos-coculi

Detailní popis produktu

Kohoutek luční - syn. Silene flos-cuculi. Vytrvalá bylina z čeledi hvozdíkovitých, původem z Evropy až po západní Sibiř. V našich podmínkách patří k původním druhům vlhkých luk, pramenišť a příkopů, kde roste v místech s dlouhodobě svěží půdou. V zahradě vytváří přízemní růžici listů a vzpřímené, větvené stonky vysoké zpravidla 50–75 cm. V pozdním jaru a na začátku léta se objevují koncové chocholíky růžových květů, každý okvětní lístek je hluboce rozdělen do čtyř úzkých úkrojků, což dává květům krajkový, „rozcuchaný“ vzhled. Květy poskytují nektar a pyl a jsou vyhledávány včelami, čmeláky i motýly, v řezu působí vzdušně v lučních vazbách. Rostlina obsahuje saponiny a další sekundární metabolity včetně flavonoidů a fenolických kyselin, proto se v minulosti okrajově objevovala i v lidovém léčitelství a jako jemně pěnivá rostlina, bez nároku na zdravotní tvrzení. Do kompozic se hodí k kosatci sibiřskému, tužebníku, pomněnkám, ostřicím a okrasným travám v přírodním stylu. V nezkvetoucím stavu zůstávají při zemi růžice listů, které v zimě často purpurově nabíhají a porost je dobře čitelný. Na lodyhách se někdy tvoří pěnovité shluky larev pěnodějek, známé jako „kukaččí sliny“, které jsou spíše estetickou vadou.

Pěstování: Stanoviště bývá slunné až polostinné, v teplejších nížinách prospívá při dostatku vláhy i na plném slunci. Pro pěstování u jezírka stačí mírně vyvýšený břeh. Půda je středně těžká až hlinitá, humózní a rovnoměrně vlhká, s pH přibližně 5,5–7,5. Přestože snese krátkodobé zamokření, dlouhodobé stání v hluboké vodě není vhodné, lepší je břehová zóna nebo dešťová zahrada s drenáží. Zálivka se udržuje tak, aby substrát nevysychal, mulč z listovky nebo kompostu pomáhá držet vlhkost i v létě. Hnojení se volí střídmé, přebytek dusíku zvyšuje bujnost na úkor stability stonků. Odkvetlá květenství lze odstranit, případně se ponechávají pro samovýsev. Sazenice se vysazují od března do října, doporučený rozestup je 30–35 cm, přibližně 7 rostlin na m². Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se uvádí do -35 °C, v zahradní praxi dobře přezimuje i bez krytu. Rostliny se dají dělit na jaře nebo na začátku podzimu. Ze škůdců se mohou objevit slimáci v mladé výsadbě, z chorob především padlí při přísuškách a zahuštění, jinak bývá druh spolehlivý. V extenzivních partiích se často osvědčí výsadba do skupin, aby se jemné květy v porostu neztratily. V těžkých půdách je vhodné zvýšení záhonu a přídavek písku či štěrku, jinak může docházet k hnilobám krčku.

Autor: Kristýna | Revize: 02.02. 2026