Kokořík mnohokvětý - Polygonatum multiflorum Polygonatum multiflorum

Detailní popis produktu

Kokořík mnohokvětý - původní druh evropských listnatých lesů a křovin, v ČR roste především ve stinných stanovištích od nížin do podhůří. Oddenkatá trvalka vytváří obloukovitě převislé lodyhy vysoké obvykle 0,60–0,90 m a trsy široké kolem 0,30–0,40 m. Listy jsou střídavé, dvouřadě uspořádané, široce eliptické a hladké, v průběhu sezony sytě zelené. V květnu až červnu se v paždí listů objevují převislé květy ve svazečcích po 2–6, trubkovité, 1–2 cm dlouhé, zelenavě bílé. Po odkvětu se zakládají bobule, které během léta tmavnou do modročerna a jsou okrasné, nikoli však určené k jídlu. V kompozici vytváří klidné, lesní pozadí pro čemeřice, srdcovky, kapradiny, bohyšky, dlužichy i jarní cibuloviny, přičemž dobře snáší i výsadby do větších skupin. Rostlina je vhodná do jakékoliv trvalkové výsadby nebo jako solitérní prvek ve skupině nižších rostlin. Pro řez se využívají celé, ještě pevné stonky, které ve váze vydrží několik dnů.

Pěstování: Lesní trvalka pro polostín až stín, nejlépe v chladnějším mikroklimatu v závětří, kde se půda nepřehřívá. Vyhovuje humózní, kyprá a rovnoměrně vlhká, ale propustná půda, v těžších půdách pomáhá drenáž a příměs listovky, v lehkých půdách kompost. Doporučené pH bývá přibližně 5,5–7,0. Výsadba se v provádí od března do května nebo od září do listopadu, oddenky se ukládají mělce, zhruba 3–5 cm pod povrch, s rozestupy 30–45 cm podle síly druhu a kultivaru. Zálivka je důležitá po výsadbě a v delším suchu, protože přeschnutí zkracuje životnost listů, naopak zamokření v zimě zvyšuje riziko hnilob. Hnojení obvykle stačí mírné na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem, přebytek dusíku podporuje měkký růst. Lodyhy se odstraňují až po zežloutnutí na konci léta, aby se zásobní látky stáhly do oddenků. Mulč z listovky udržuje vláhu, chladí půdu a chrání mělce uložené oddenky. V nádobě se pěstuje v hlubším květináči s drenáží a humózním substrátem, se stabilní vlhkostí. Mrazuvzdornost je u rodu velmi dobrá, běžně se uvádí přibližně -25 až -34 °C podle druhu a původu, citlivější bývají čerstvě vysazené rostliny v přemokřeném stanovišti. Z chorob se mohou objevit padlí a skvrnitosti listů, ze škůdců mšice a slimáci, pomáhá vzdušná výsadba a zálivka ke kořenům. Odolnost vůči suchu je nízká až střední, nejlepší výsledky dává vyrovnaná půdní vlhkost.

Autor: Kristýna | Revize: 05.02. 2026