Kolokázie jedlá

Detailní popis produktu

Kolokázie jedlá - tropická bylina z čeledi áronovitých (Araceae), původem z jihovýchodní Asie a indického subkontinentu, která se díky svým impozantním listům často pěstuje jako okrasná rostlina. Tento druh je znám také jako taro nebo „sloní ucho“ pro své velké, srdčité až střelovité listy, jež mohou dosahovat 90-150 cm délky a vyrůstají z mohutného hlízovitého oddenku - cormu. Listy nesené dlouhými řapíky tvoří výrazný tropický efekt v zahradním záhonu, na terase či v nádobě a během vegetace dominují celému stanovišti. V kultuře se setkáváme s řadou forem a kultivarů, které se liší barvou a strukturou listů. Květenství je u okrasných forem neobvyklé a často neuviditelné, protože důraz pěstitele je kladen na listovou dekoraci. U tradičních kulturních forem taro je hlíza bohatá na škrob a po tepelném zpracování slouží jako potravina, avšak všechny části rostliny obsahují dráždivé krystaly šťavelanu vápenatého a při styku s pokožkou nebo při konzumaci bez úpravy mohou způsobit podráždění.

Pěstování: Pro pěstování v podmínkách ČR je nezbytné počítat s tím, že Colocasia esculenta není mrazuvzdorná a citlivě reaguje na teploty nižší než přibližně 10 °C, proto se obvykle pěstuje jako sezonní letnička nebo v nádobách, které se na zimu přesouvají do zimních zahrad či interiérů. Rostliny se vysazují po posledních jarních mrazech na stanoviště s dostatkem světla, ideálně na slunné až polostinné místo, kde půda zůstává vlhká a bohatá na humus. Substrát by měl být dobře propustný, ale s dobrou retenční schopností vody, aby zvládl požadavky tropického druhu. Doporučené pH je neutrální až mírně kyselé až neutrální. Během vegetace je vhodné udržovat stálou zálivku a pravidelnou výživu s vyšším obsahem živin, která podporuje robustní růst listů. Při pěstování v nádobách se doporučuje po zakořenění přihnojovat vyváženým hnojivem během celé sezony. V teplých dnech může kolokázie dosáhnout 90-150 cm výšky a podobné šíře, proto je potřeba ponechat rostlinám dostatečný prostor, aby mohly plně rozvinout svůj listový efekt. Na podzim, když teploty klesají pod hranici bezpečné hranice přibližně 10 °C, se vegetace ukončuje a nadzemní části mohou zcela zřetelně odumřít, hlízy lze po vyjmutí ze země uložit ve vzdušném, suchém prostředí do jara nebo zimovat na světlém, teplém místě s minimální zálivkou. Při pěstování v interiéru se doporučuje udržovat vyšší vlhkost vzduchu a přiměřenou teplotu, aby si listy zachovaly svůj dekorativní habitus. Mezi častější problémy patří přemokření, které vede k hnilobě oddenků, a škůdci jako svilušky či mšice, kterým lze předcházet dobrou kulturou a kontrolou vlhkosti.