Komule Davidova 'White Profusion' Buddleja davidii 'White Profusion'

Detailní popis produktu

Komule Davidova 'White Profusion' - patří mezi nejoblíbenější letní dominanty okrasných zahrad. Za své vynikající vlastnosti a spolehlivost získala prestižní ocenění Award of Garden Merit od britské Královské zahradnické společnosti (RHS). Jde o opadavý, velmi bujně rostoucí keř s přirozeně vzdušným, rozložitým habitem a elegantně převislými větvemi. V dospělosti dorůstá do výšky 2,0 až 3,0 metrů při obdobné šířce. Olistění tvoří vstřícné kopinaté listy, které jsou na lícové straně matně šedozelené a na rubu pokryté výrazným stříbřitým plstnatěním. Největším klenotem tohoto kultivaru jsou ovšem gigantická květenství. Od poloviny léta až do příchodu podzimu se na koncích letošních výhonů tvoří mohutné, kuželovité laty dosahující délky 30 až 40 cm. Drobné trubkovité květy oslňují čistě sněhově bílou barvou se zřetelným žlutooranžovým očkem v hrdle. Vyznačují se silnou, medově sladkou vůní, jíž doslova magnetizují stovky motýlů, čmeláků a včel. Výsadba se skvěle uplatní při zakládání keřových skupin, ve slunných trvalkových záhonech či v moderní kombinaci s okrasnými trávami. Dřevina se navíc vyznačuje vysokou rezistencí vůči okusu zvěří a květy jsou velmi oblíbené k řezu do letních váz.

Komule Davidova je štíhlý, vystoupavý keř, jenž se vyznačuje vzácně a nepravidelně stavěnými větvemi, dosahujícími výšky od 50 do 500 cm. Jeho letorosty, až dvoumetrové, jsou bělavě plstnaté a mohou být oblou nebo jemně hranaté. Listy jsou tmavě zelené, kopinatého tvaru, s jemně šedě plstnatým rubem. Jeho květenství tvoří vzpřímené a terminální laty, dosahující délky 4-30 cm a jeho květy, v různých odstínech růžové a vínové, jsou vonné a přitahují velké množství motýlů. Právě tato vlastnost mu vynesla jedno z jeho lidových jmen – motýlí keř. Pochází z Číny, komule Davidova je jedním z nejodolnějších a nejpopulárnějších druhů komulí. Byla objevena kolem roku 1887 a postupně se rozšířila téměř po celé Evropě. Roste od Středozemního moře na jihu po severní Norsko a od západního Španělska po Bulharsko na východě. Tento druh byl zaznamenán také na jihu Afriky, v Zambii, Zimbabwe a Jihoafrické republice. V Severní Americe roste na východním a západním pobřeží Kanady a Spojených států, téměř po celé Střední Americe a na severu Jižní Ameriky. Roste skoro ve všech státech Austrálie, na Novém Zélandu i na Havaji a integrovala se do tamní přírody. Tato rostlina je tolerantní k širokému spektru podmínek a prosperuje v pásmu od mírného po subtropické. Nejlepší podmínky pro její růst poskytuje slunečné a výhřevné stanoviště s dostatečně vlhkou a propustnou půdou zásobenou vápníkem, jako například skládky stavebního odpadu. Navíc jí nevadí znečištěné ovzduší. V současné době patří komule Davidova mezi nejoblíbenější zahradní rostliny a je hojně vysazována díky své nenáročnosti v pěstování. Bylo vyšlechtěno přes devadesát kultivarů s rozdílnými tvary a barvou květů či listů.

Pěstování: Preferuje teplé, slunné a vzdušné stanoviště s dobrou drenáží. Půda se volí propustná, hlinitopísčitá až hlinitá, s pH přibližně 6,0–7,5, dlouhodobé zamokření omezuje vitalitu a zimní odolnost. Výsadba probíhá od března do října. Mladé rostliny v první zimě prospívají s mulčem kořenového krčku a lehkým krytem proti promrznutí půdy. V podmínkách ČR se uvádí mrazuvzdornost kolem −20 °C, ve vhodném mikroklimatu krátkodobě i k −23 °C. Časné jarní mrazíky na rašící výhony mohou působit poškození, které však po řezu obvykle dobře obrůstá. Každé jaro se doporučuje nízký řez na 20–40 cm, čímž se podpoří silný nárůst a delší laty v dané sezóně, během léta prospívá průběžné odstraňování odkvetlých květenství. Zálivka je po výsadbě pravidelná, po zakořenění rostlina zvládá sušší epizody - v horkých létech pomáhá lehký minerální mulč. Hnojení se volí střídmé, jednou na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro kvetoucí keře. V nádobě se pěstování daří v objemu 40 l a více, se zimováním v závětří u domu. Z chorob a škůdců se místy objevují mšice a svilušky v suchu, z houbových chorob skvrnitosti a odumírání větviček - prevencí je vzdušné stanoviště, nepřemokřená půda a pravidelný jarní řez.

Autor: Nicol | Revize: 28.08. 2026