Kosatec německý 'Lent A. Williamson'

Detailní popis produktu

Kosatec německý 'Lent A. Williamson' - představuje historický vousatý kosatec z okruhu tall bearded, uvedený americkým šlechtitelem E. B. Williamsonem v roce 1918. Rostlina vytváří vějíře šedozelených, mečovitých listů s výraznou žilnatinou, které zůstávají dekorativní i po odkvětu. Na jaře vyrůstají pevné stvoly vysoké přibližně 90–105 cm. Květy se objevují obvykle v květnu až červnu a nesou elegantní dvoubarevnost. Vnitřní okvětní lístky mívají světlejší levandulový nádech, převislé lístky jsou sytě purpurové až fialové, uprostřed zvýrazněné žlutým vouskem a jemným prokreslením u hrdla. Trs se v dospělosti rozrůstá zhruba na 45–60 cm do šířky a v době květu přitahuje opylovače. V zahradní skladbě dobře navazuje na pivoňky, denivky, kakosty a šantu, kde vyplní období přelomu jara a léta a zároveň poskytne květy vhodné k řezu. Při požití je rostlina jedovatá.

Pěstování: Prospívá na plném slunci, v závětří a v teplejším mikroklimatu. U oddenkatých kosatců typu Iris × germanica je klíčová propustná půda a drenáž, zimní přemokření podporuje hnilobu oddenků. Vhodná je hlinitopísčitá až štěrkovitá zem s pH 6,5–7,5, u vlhkomilnějších kosatců jako Iris sibirica se snáší i pH kolem 5,5–6,5 a rovnoměrně vlhký záhon. Zálivka se u suchomilných typů vede střídmě jen při ujímání a dlouhém suchu, u vlhkomilných druhů je důležitá stabilní vláha bez zamokření. Hnojení bývá mírné, na jaře se uplatní kompost nebo hnojivo s vyšším podílem draslíku a fosforu, přebytek dusíku podporuje listy na úkor květů. Po odkvětu se květní stvoly odstraňují u báze, listy se ponechávají do podzimu a zkracují se na 10–15 cm. Mulč se volí podle skupiny: u oddenkatých kosatců je vhodnější minerální štěrk, organický mulč přes oddenky zadržuje vlhkost. Při výsadbě musí zůstat vrchní část masitého oddenku zároveň s úrovní půdy. Výsadba oddenků probíhá nejčastěji červenec–září, případně březen–duben, cibulnaté kosatce se vysazují září–říjen. Kvetení obvykle připadá na květen–červen, u remontantních kultivarů se může část květů objevit i v srpnu–září. Mrazuvzdornost se podle skupiny obvykle pohybuje zhruba mezi -20 až -35 °C, citlivější je kombinace mrazu a vlhka. V nádobě se používá minerálnější substrát, silná drenážní vrstva a zimní ochrana před deštěm. Začátečníkům pomáhá dělení trsů po 3–4 letech a volnější spon 30–45 cm. Nejčastějšími problémy bývají skvrnitosti listů a hniloba oddenků, z hmyzu mšice a třásněnky, na jaře také slimáci.