Kosmatec lavisiae - Delosperma lavisiae Delosperma lavisiae

Detailní popis produktu

Kosmatec lavisiae - dokonalá tučnolistá skalnička s bohatým kvetením. Stálezelený, kobercovitě rostoucí sukulent z čeledi kosmatcovitých (Aizoaceae). V přírodě pochází z horských oblastí jižní Afriky a Lesotha, kde roste na kamenitých svazích a v mělčinách mezi balvany, často v místech s pravidelným sluncem a rychlým odtokem vody. V zahradě tvoří husté polštáře vysoké zhruba 5–10 cm a široké přibližně 0,3–0,5 m. Dužnaté, trojhranné listy jsou hladké a v zimě zůstávají zelené. Od května do srpna se objevují množství úborů o průměru přibližně 3–5 cm v odstínech růžové až fialové, často s bledším okem, jednotlivé květy se otevírají hlavně za slunečného počasí. Druh je ceněný pro nízký, pevný habitus a vysokou odolnost vůči suchu. V kompozici se osvědčuje ve štěrkových záhonech s nízkými rozchodníky, netřesky, mateřídouškami a drobnými trsnatými travinami, dobře působí i ve spárách kamenných zídek a v mělkých korytech. Květy bývají bez výrazné vůně. Oproti běžnému Delosperma cooperi má nižší, pevnější habitus a lépe se hodí do štěrkových záhonů i do koryt. Snáší sucho a po zakořenění vyžaduje jen občasnou zálivku, hnojení zůstává střídmé.

Pěstování: Prospívá na plném slunci, v závětří a v teplém mikroklimatu u kamene či na jižním svahu, kde porost po dešti rychle osychá. Nejlépe roste v chudé, písčité až štěrkovité půdě s výraznou drenáží, v těžších jílech se osvědčuje vyvýšené stanoviště a drenážní vrstva. Vhodné pH se pohybuje přibližně 6,0–7,5. Zálivka bývá po zakořenění jen doplňková při dlouhém suchu, přemokření vede k hnilobám kořenů a krčku. Hnojení se volí střídmé, zpravidla stačí nízká dávka pomalu rozpustného hnojiva pro skalničky na jaře, nadbytek dusíku zhoršuje vyzrávání pletiv. Řez nebývá nutný, na jaře se obvykle odstraní omrzlé a zaschlé konce výhonů, aby se polštář znovu zahustil. Mulč z jemného štěrku omezuje znečištění listů a podporuje osychání u krčku, organické mulče se používají jen omezeně. Výsadba z kontejnerů probíhá nejčastěji od března do  listopadu, v chladnějších polohách se preferuje jaro. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin v suché, propustné půdě se pohybuje přibližně okolo -22 °C, citlivější je kombinace mrazu a zimní vlhkosti, proto se někdy používá dočasné překrytí proti dlouhodobému dešti. Pro rychlé zapojení porostu se volí rozestupy 20–25 cm. V nádobě se používá minerální substrát pro kaktusy a sukulenty, drenážní vrstva a zimování na chráněném místě s omezenou zálivkou. Pro začátečníky bývá spolehlivé pravidlo, že zemina má být spíše kamenitá než humózní a mezi zálivkami má zřetelně proschnout. Ze škůdců se mohou objevit mšice a červci, při nevhodné vlhkosti zejména hniloby a skvrnitosti, rostlina dobře snáší sucho, ale nesnáší dlouhodobě mokrý substrát.

Autor: Kristýna | Revize: 06.01. 2026