Krvavec toten 'Blackthorn' - Sanguisorba officinalis 'Blackthorn' Sanguisorba officinalis 'Blackthorn'

Detailní popis produktu

Krvavec toten 'Blackthorn' - atraktivní vytrvalá trvalka z čeledi růžovitých, rozšířená v mírném pásu Eurasie. V přírodě roste na vlhkých loukách, prameništích a na okrajích mokřadů, kde se střídá vlhko s krátkým proschnutím, často i na půdách s vyšším obsahem vápníku. Kultivar 'Blackthorn' je zahradní výběr, často spojovaný s nizozemským krajinářem Pietem Oudolfem, ceněný pro štíhlé, tmavě purpurově červené květní hlávky a transparentní siluetu. Z přízemní růžice lichozpeřených, středně zelených listů vyrůstají větvené, pevné, místy červeně tónované stonky, které v době kvetení dosahují zhruba 1,2–1,6 m. Šířka dospělého trsu bývá 0,5–0,7 m a rostlina se zvolna rozrůstá krátkými oddenky. Květenství tvoří úzké válcovité hlávky přibližně 3–6 cm, složené z drobných květů s nápadnými tyčinkami, barva se pohybuje od vínové po téměř černopurpurovou. Od července do září poskytují nektar i pyl a vyhledávají je včely, čmeláci i motýli. Hlávky drží barvu i po odkvětu, takže rostlina zůstává dekorativní až do podzimu a dobře funguje i ve váze, vůně není výrazná. V kompozicích se přirozeně propojuje s okrasnými travinami, třapatkami, tužebníky, kosatci sibiřskými nebo s dalšími krvavci.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce až lehký polostín a půda, která zůstává čerstvá i v létě. Nejvhodnější je hlinitá až jílovitá zem s dobrou zásobou humusu, ale s funkční drenáží, aby v zimě nestála voda u kořenů. Doporučené pH je přibližně 6,5–8,0, dobře snáší i mírně zásadité půdy. Zálivka se uplatní hlavně po výsadbě a při dlouhém suchu, mulč z posečené trávy nebo kompostu pomáhá držet vláhu a stabilizovat teplotu půdy. Hnojení bývá mírné, na příliš živných půdách mohou stonky měknout a v dešti vyžadovat oporu. Rostliny se vysazují od března do října, s rozestupy kolem 40–50 cm, což odpovídá přibližně 4–6 rostlinám na m². Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se v praxi pohybuje zhruba do -28 °C. Po odkvětu se může provést seříznutí květních stonků, aby se omezilo vysemeňování a podpořil se čistý vzhled trsu. Na jaře se odstraňují suché nadzemní části, rašení bývá spolehlivé i po tužších zimách. Rozmnožování se obvykle provádí dělením na jaře nebo na podzim, případně výsevem. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti listů nebo padlí při zahuštění porostu, ze škůdců mšice, případně slimáci u mladých rostlin.

Autor: Nikol | Revize: 6.2. 2026