Krvavec výchoasijský 'Alba' - Sanguisorba tenuifolia 'Alba' Sanguisorba tenuifolia 'Alba'

Detailní popis produktu

Krvavec výchoasijský 'Alba' - vysoká, trsnatá trvalka z čeledi růžovitých. V přírodě roste ve východní Asii, uvádí se Rusko, Japonsko a severní Čína, typicky na vlhčích loukách, podél vod a na světlých okrajích porostů. Z tohoto původu plyne obliba čerstvější půdy a schopnost vytvářet stabilní trs bez nežádoucího šíření. Přízemní růžici tvoří tmavě zelené, jemně dělené, lichozpeřené listy s úzkými, pilovitými lístky. Nad nimi se v létě zvedají tenké, větvené stonky, které nesou převislá, štíhlá květenství připomínající bílé štětičky či jehnědy. Květy jsou drobné, bez nápadných okvětních plátků, dekorativní je především textura a pohyb vánkem. Kvetení spadá do pozdního léta, nejčastěji od července do září. Květy bývají navštěvované opylovači a zároveň dobře drží ve váze, uplatní se i v suchých vazbách. Rostlina není trnitá ani jedovatá. Rod Sanguisorba je známý obsahem tříslovin v podzemních částech a měl tradiční místo v bylinářství jako svíravá droga, bez zdravotních tvrzení. V kompozici se ‘Alba’ kombinuje s okrasnými travinami, vysokými kakosty, plamenkami latnatými nebo podzimními hvězdnicemi, kde bílá květenství zjemňují tmavší a teplejší tóny.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce až lehký polostín a půda, která zůstává čerstvá i v létě. Nejvhodnější je hlinitá až jílovitá zem s dobrou zásobou humusu, ale s funkční drenáží, aby v zimě nestála voda u kořenů. Doporučené pH je přibližně 6,5–8,0, dobře snáší i mírně zásadité půdy. Zálivka se uplatní hlavně po výsadbě a při dlouhém suchu, mulč z posečené trávy nebo kompostu pomáhá držet vláhu a stabilizovat teplotu půdy. Hnojení bývá mírné, na příliš živných půdách mohou stonky měknout a v dešti vyžadovat oporu. Rostliny se vysazují od března do října, s rozestupy kolem 40–50 cm, což odpovídá přibližně 4–6 rostlinám na m². Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se v praxi pohybuje zhruba do -28 °C. Po odkvětu se může provést seříznutí květních stonků, aby se omezilo vysemeňování a podpořil se čistý vzhled trsu. Na jaře se odstraňují suché nadzemní části, rašení bývá spolehlivé i po tužších zimách. Rozmnožování se obvykle provádí dělením na jaře nebo na podzim, případně výsevem. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti listů nebo padlí při zahuštění porostu, ze škůdců mšice, případně slimáci u mladých rostlin.

Autor: Nikol | Revize: 6.2. 2026