Kryptomerie japonská 'Vilmoriniana' Cryptomeria japonica 'Vilmoriniana'

Detailní popis produktu

Kryptomerie japonská 'Vilmoriniana' - kultivar 'Vilmoriniana' představuje zakrslou, pomalu rostoucí zahradní selekci, která si vytváří hustý, kulovitý až polštářovitý habitus s jemně vrstvenou texturou. V našich podmínkách se nejčastěji pohybuje kolem 0,3–0,5 m výšky a podobné šířky, při dobré péči může být v dospělosti i větší. Roční přírůstky bývají malé, proto se tvar drží stabilně a dřevina nepřerůstá prostor. Jehlice jsou šupinovité, měkké, na hustých větévkách nahloučené do „peříčkových“ vějířků. V sezoně jsou sytě zelené, s příchodem chladu se zbarvují do bronzových až purpurových tónů a na jaře se opět vracejí k zelené. Kůra je načervenale hnědá a na starších částech se jemně odlupuje v proužcích. Šištice jsou drobné a nenápadné, u starších rostlin se mohou objevovat malé kulovité šišky, obvykle bez větší dekorativní role. Vyniká v předzahrádkách, na okraji záhonů, ve skalkách a v nádobách, kde působí jako jehličnatá alternativa k tvarovanému buxusu nebo k nízkým kulovitým tújím. Dobře ladí s vřesy, borůvkami, pierisy, travinami i s tmavozelenými tisy, které zvýrazní zimní bronzování.

Kryptomerie japonská je elegantní, stálezelený jehličnan pocházející z Japonska a Číny, který je ceněn pro svůj dekorativní vzhled, měkké jehličí a kuželovitý růst. V domovině dorůstá značných rozměrů, ale v evropských podmínkách dosahuje obvykle 10–20 metrů, i když růst je pomalejší. Existují i zakrslé kultivary vhodné do menších zahrad. Koruna je pravidelně kuželovitá, větve vodorovné až lehce převislé. Jehlice jsou měkké, svěže zelené, úzce jehlicovité, na podzim se někdy zbarvují do bronzova. Strom působí velmi jemným dojmem, zvláště při pohybu větru. Díky svému tvaru a jemnému olistění je kryptomerie oblíbená v japonských zahradách, jako solitéra nebo i v malých skupinách. Nevyžaduje řez, ale dobře ho snáší, pokud je třeba upravit tvar. Patří mezi výrazné a exoticky působící jehličnany s celoročním efektem.

Pěstování: Preferuje slunné až polostinné stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí a závětřím, kde je omezené vysušování větrem a zimní spálení. V teplejších oblastech prospívá i lehký polostín, na exponovaných místech se mohou v zimě objevovat hnědé špičky výhonů po mrazu a slunci. Půda bývá nejvhodnější humózní, stále mírně vlhká a zároveň propustná, bez dlouhodobého zamokření, s doporučeným pH přibližně 5,0–6,5. Neutrální reakci snáší při dostatku organické hmoty a pravidelné zálivce. Rostliny se vysazují od března do listopadu podle počasí, kořenový bal se po výsadbě udržuje rovnoměrně vlhký. V nádobách je vhodný objem s drenážní vrstvou, v zimě se hlídá prosychání během oblevy. Hnojení postačí mírné, obvykle jarní dávka hnojiva pro jehličnany, přihnojení v létě se volí spíše slabé, aby výhony do zimy vyzrály. Mulč z kůry nebo jehličí pomáhá udržet vláhu a stabilnější teplotu půdy. Řez se většinou nevyžaduje, pouze se odstraňují poškozené nebo zasychající výhony, tvarování se provádí výjimečně. Mrazuvzdornost se uvádí přibližně do -20 °C, mladé rostliny mohou v tuhých zimách profitovat ze zimního krytu a stínění před ostrým sluncem. Z chorob se může při přemokření objevit hniloba kořenů a odumírání větví, proto je důležitá drenáž a vzdušný substrát. Pro souvislý nízký pokryv se počítá zhruba 3–4 rostliny na m², v řadě se sází přibližně 50–60 cm od sebe.

Autor: Nikol | Revize: 5.1. 2026