Liliochvostec 'Rumba' - Eremurus isabellinus 'Rumba'

Detailní popis produktu

Liliochvostec 'Rumba' - pochází z okruhu druhů stepí a polopouští západní a střední Asie. Samotný hybrid vznikl křížením E. olgae a E. stenophyllus a do zahrad se rozšířil na přelomu 19. a 20. století. Kultivar 'Rumba' je registrován v nizozemské cibulářské databázi KAVB, registrace je uváděna pod jménem Twaalfhoven z roku 2001. Vytváří přízemní růžici úzkých, modrozelených listů a z ní vyrůstají bezlisté, pevné stvoly vysoké přibližně 1,3–1,6 m. V červnu až červenci nese husté, štětičkovité hrozny drobných hvězdicovitých květů v teplém oranžovém odstínu, které se otevírají postupně zdola nahoru. V květenství bývá několik stovek květů a celková délka kvetoucí části může zabírat téměř polovinu stvolu. Květ je bez výrazné vůně a díky pevným stvolům se uplatní i jako květ k řezu. Rostlina je vyhledávaná včelami a dalšími opylovači a v záhonu vytváří výraznou svislou linku, která vyvažuje širokolisté trvalky i keře. Olistění během kvetení postupně zatahuje, proto působí nejpřirozeněji ve výsadbách s okrasnými travinami a později rašícími trvalkami, například se šalvějemi, šantou, třapatkami nebo sporýšem.

Pěstování: Pro pěstování se osvědčuje plné slunce a teplé, chráněné stanoviště, protože vysoké květní stvoly mohou být v průvanu náchylnější k vyvrácení. Klíčová je hlubší, velmi propustná půda s dostatkem minerální složky, například hlinitopísčitá s příměsí štěrku, a pH zhruba 6,5–7,8. V těžkých jílech se zvyšuje riziko vyhnití dužnatých kořenů, proto bývá vhodný vyvýšený záhon, drenážní vrstva a mulč z kameniva, který drží krček sušší. Zálivka je důležitá na jaře během růstu a v době tvorby stvolu, po odkvětu rostlina přechází do dormance a přemokření v létě i v zimě jí škodí. Hnojení se obvykle omezuje na jarní přidání vyzrálého kompostu nebo dlouhodobě působícího hnojiva s nižším podílem dusíku. Výsadba hlízovitých kořenů se provádí nejčastěji v září až říjnu nebo časně na jaře, do hloubky přibližně 10–15 cm, s opatrným rozložením „hvězdicovitých“ kořenů. Rozestupy se volí okolo 50–60 cm, tedy zhruba 3–4 rostliny na m². V podmínkách ČR bývá mrazuvzdornost přibližně do −20 °C, v suché a propustné půdě bývá vyšší, přesto se v chladnějších polohách doporučuje zimní kryt proti vlhku. Z chorob se mohou objevit hniloby kořenů při přemokření a šedá plíseň na květenství za deštivého počasí, z živočišných škůdců někdy slimáci na mladých výhonech. V nádobě je pěstování možné jen v hlubokém kontejneru s minerálním substrátem a s jistotou suchého zimování. U vyšších jedinců se na exponovaných místech uplatní nenápadná opora, zejména v období bouřek.