Líska 'Lombardská červená' Corylus avellana 'Lombardská červená'

Detailní popis produktu

Líska 'Lombardská červená' - v zahradní praxi řadí k okrasným červenolistým formám lísky, často uváděným také jako Corylus maxima 'Purpurea'. Původ kultivaru navazuje na pěstované „lombardské“ lísky z oblasti severní Itálie, odkud se filberty rozšířily do evropských zahrad. Jde o vícekmenný keř až malý strom, který v dospělosti obvykle dorůstá zhruba 3–5 m výšky a podobné šířky a během několika let vytváří hustší korunu. Největší ozdobou je olistění: mladé listy raší bronzově až vínově červené, jsou široce vejčité, 6–12 cm dlouhé, jemně pilovité a na světle se vybarvují nejlépe. V létě mohou částečně zezelenat, na podzim přecházejí do žlutých až teplých hnědavých tónů. Už v únoru až březnu se objevují dlouhé jehnědy, které na holých větvích působí dekorativně a zároveň poskytují pyl. Plodem jsou jedlé lískové oříšky v zeleném zákrovu, nejčastěji kolem 2 cm, dozrávající v našich podmínkách obvykle v září. Keř je vhodný jako solitéra, do smíšených živých plotů i k užitkové části zahrady. V kompozici se dobře kombinuje s dříny, muchovníky, kalinami nebo s vyššími trvalkami ve světlém tónu, například s kakosty, ploštičníky či okrasnými travami, které zvýrazní tmavé listy.

Pěstování: Volíme teplejší a slunné stanoviště, ideálně v nižších a středních polohách, chráněné před silným zimním větrem. Líska snáší i lehký polostín, pro dobré vyzrávání oříšků a pravidelnou násadu plodů je však plné slunce výhodnější. Nejlépe prospívá v hlubších, středně těžkých hlinitých až hlinitopísčitých půdách s dostatkem humusu, které dobře zadržují vláhu, ale nezůstávají dlouhodobě zamokřené. Optimální pH se pohybuje kolem 6–7, na silně zásaditých nebo přemokřených půdách se růst zhoršuje. Výsadba probíhá zjara (březen–duben) nebo na podzim (říjen–listopad), kdy jsou půdy ještě teplé. Jednotlivé keře se umisťují přibližně 3–4 m od sebe, u nižších volných živých plotů lze použít spon 1–1,5 m. Po výsadbě je vhodné zapravit do okolí kořenů dobře vyzrálý kompost, půdu je vhodné promulčovat štěpkou či kůrou a zajistit pravidelnou zálivku po první dvě sezóny. Líska má mělký kořenový systém, proto citlivě reaguje na letní sucho. Rovnoměrná půdní vlhkost podporuje velikost ořechů i kvalitu jader. Z hlediska mrazuvzdornosti jsou lísky odolné, dobře zakořeněné rostliny snášejí pokles teplot přibližně do −25 až −28 °C, citlivější bývá jen rané jarní kvetení na pozdní mrazy. Keř plodí nejlépe na dvouletém a tříletém dřevě, proto se řez zaměřuje na průběžné zmlazování a udržení 6–8 silnějších kosterních výhonů; přestárlé nebo příliš zahušťující výhony se odstraňují v předjaří. Z chorob a škůdců se mohou ojediněle objevit mšice, zobonosky nebo napadení plodů larvami vrtule ořechové, riziko se snižuje včasným sběrem a likvidací poškozených plodů a podporou přirozených predátorů. V zahradní kompozici se líska uplatní jako solitér v užitkové části, v jedlém živém plotu nebo v kombinaci s dalšími ovocnými keři, například muchovníkem, rakytníkem či rybízy, kde vytváří stabilní, dlouhověkou kostru výsadby.

Více na: Návod na pěstování keřových lísek

Autor: Nikol | Revize: 21.1. 2026